Výlet do Las Vegas

Už jsem tady skoro půl roku, a tak bych si myslel, že mě už jen tak něco nepřekvapí. No a pak jsem vyrazil do Las Vegas…

Než vám povyprávím o Vegas, tak musím zmínit ještě, co tomu předcházelo. Jak jste se dozvěděli z mého minulého příspěvku, minulý týden byl můj poslední týden na střední v Americe. Tento týden  byl plný dvouhodinových zkoušek, které měly shrnout učivo za celý semestr. Hned první den jsem začal s English 4, kde nám paní učitelka naservírovala asi nejtěžší test, jaký jsem kdy psal. I když to bylo z většiny “multiple choice”, tak to lehké vůbec nebylo. 220 otázek, na které jsme měli asi 90 minut, a to jen díky skvělému půlhodinovému proslovu paní učitelky na začátku hodiny. Já teď jen lituji mé spolužáky, kteří se snaží dostat na ty nejlepší colleges, užívají si senior year, a paní učitelka dělá vše pro to, aby tomu tak nebylo. I přes to vše jsem ale cítil, že bych ji na rozloučenou měl něco dát. V prosinci mi přišel balík od rodiny, ve kterém nechybělo ani CD plné Dvořákovy hudby. Ona ho totiž zbožňuje. Tak jsem ji ho teda dal a poděkoval za to půlroční nelehké učení.

V ostatních třídách to bylo podobné. Se všemi jsem se rozloučil, vrátil učebnice a směřoval s Willem domů. Doma jsme pobyli jen chvíli, čekal nás totiž důležitý fotbalový zápas s největším rivalem naší školy. Na podzim jsme s nimi remizovali, tak jsme tentokrát chtěli vyhrát. Pro mě to byl poslední zápas, a tak jsem měl ještě o motivaci navíc. Představoval jsem si to jinak, zápas pro nás smolně skončil 2:0. Čekal jsem od nás prostě víc. Koncem tohoto zápasu pro mě oficiálně skončila střední v Americe.

Jedna věc na tom konci je přece jen pěkná, budu mít čas na nějaké to cestování. Jak už jsem zmínil minule, tak jsem se domluvil s maminkou Markii, že se za ní poletím podívat do Vegas. Letenky jsem pořídil extrémně levně. Chyták byl v tom, že si s sebou nemůžu vzít žádné zavazadlo, jen malý batoh. Já jsem ty rozměry vůbec nedodržel, ale i tak jsem beze strachu vyrazil na letiště. Můj plán byl jasný: když mě zastaví, že můj batoh nesplňuje kritéria, tak na ně začnu mluvit česky. Nakonec jsem svojí češtinu vůbec použít nemusel a bezpečně jsem dorazil do Vegas.

Po vystoupení z letiště jsem se nestačil divit. Přijel jsem do jiného světa. Oni ty automaty mají i na letištích! S natěšením, co uvidím dál, jsem nastoupil do auta maminky Markii, která mě přijela vyzvednout. Poté jsme se vydali na večeři do italského hotelu Venetian, který je tak strašně nádherný. V hotelu mají dokonce napodobeninu Benátek, což rozhodně stojí za to vidět. Než jsme se dostali do restaurace, tak jsme museli projít celým kasínem, což je mimochodem pro mě ilegální. Po večeři jsme se jeli podívat do Bellagia, hotelu známého z filmu Ocean’s Eleven (Dannyho Parťáci). Zde jsem provedl ještě ilegálnější věc. Byl jsem totiž “donucen” si zahrát na automatu, ať mám ten pravý zážitek z Las Vegas. V Bellagiu jsme se také došli podívat na známou vodní show, čímž jsem zakončil krásně mé první dvě hodiny ve Vegas.

Poté jsme spěchali do jiné části Vegas, měli jsme totiž lístky na show. Show jsou ve Vegas velice známá věc. My jsme se šli podívat na taneční show o čínské kultuře. Bylo to zajímavý, ale čekal jsem to rozhodně lepší. Než jsme se dostali blízko k našemu domu, tak bylo už kolem půlnoci. Půlnoc a my měli hlad. Nikde jinde na světě bysme asi neměli tolik možností jako ve Vegas. Tady se opravdu jede nonstop. Jelikož jsem ráno musel vstávat už kolem šesté, tak jsem to pojal jako takovou brzkou snídani. 

Ráno jsem si dal ještě další snídani a jel na místo srazu autobusového zájezdu ke Grand Canyonu, který jsem si objednal dva dny předem. Cestovat sám má něco do sebe, teda mě to hrozně bavilo. Kdybych se řídil tím nepsaným pravidlem, že musím cestovat s někým, tak bych se nikdy nikam nepodíval. V 7 30 jsme vyrazili směr Grand Canyon. Cestou jsme projížděli městečkem vedle Las Vegas, který se nazývá Boulder City. Zajímavé na něm je, že je to jedno ze dvou měst v Nevadě, kde je zakázaný gambling. Dříve zde byl zakázaný i alkohol, ale to už, tipuji, místní lidé nemohli vydržet. Po několika hodinách jsme se dostali do dalšího státu, Arizony, kde jsme se zastavili na oběd. Kolem jedné odpoledne jsme se konečně dostali ke Grand Canyonu. Neuvěřitelný. Krásný. Nádherný. Byl jsem z toho unešený. To člověk musí opravdu vidět na vlastní oči. U Grand Canyonu jsme strávili tři hodiny, a poté jeli zase zpět do Vegas. Cestou zpět jsme ještě měli možnost vidět největší projekt své doby, Hoover Dam. Většinu dne jsem strávil v autobuse, ale rozhodně to za to stálo. Vidět Grand Canyon byla prostě povinnost.

V neděli mě čekal další dlouhý den. Den jsme začali prohlídkou čtvrti, kde žije maminka Markii, kterou jsme zakončili drinkem v golfovém resortu. Poté se děly věci, které nejsou tak podstatné, jako to, že jsem se odpoledne podíval do čtvrti New York New York. Když jsem viděl tu horskou dráhu, tak jsem na ni musel jít. Bavila mě až tak, že jsem si koupil lístek i na druhou jízdu. Kdyby byl čas, tak jdu i potřetí. My ale chvátali do hotelu Wynn, kde jsme měli domluvenou večeři se známou maminky Markii, která nám sehnala lístky na další show, tentokrát na muzikál. Tato show byla vyhlášena jako nejlepší Vegas show roku 2015, což mě nenechalo chladným. Samozřejmě jsem se velice těšil a doufal, že to bude lepší než v pátek. A taky bylo! Tato show byla naprosto skvělá. Nechybělo tomu vůbec nic. Po show jsem se ještě chtěl podívat do čtvrti Freemont Street Experience, což byla v minulosti hlavní ulice v Las Vegas. Zde se koná každou hodinu světelná show. Hrála zde i nějaká kapela, byli zde pouliční umělci. To místo mělo prostě něco do sebe… Další den jsem se už jen vzbudil, sbalil a odjel na letiště. Zde jsem se rozloučil a několikrát velice poděkoval za královskou péči.

Jelikož mi zbývají poslední dva týdny, tak mám každý den naplánován tak, abych ho neproseděl doma. Ve středu jsem se tedy vydal na výlet do Walnut Creek, kde jsem si potřeboval zajít do T-Mobile. Poté jsem chvátal do Berkeley, kde jsem měl sraz s kamarádkou. Nejdříve mi udělala prohlídku UC Berkeley, kde ona sama studuje, a poté jsme vyrazili na výlet do kopců Berkeley, kde je naprosto úžasný výhled až na San Francisco.

Ve čtvrtek jsme se vyrazili podívat s Markiou a Joe na elephant seals do dvou hodin vzdáleného státního parku. Ono to nezní tak zajímavě, ale stálo to za to. Na tomto místě se jich nachází až 2500. 

IMG_3351

I když Las Vegas bylo úžasné, tak přece jen se stala jedna špatná věc. Rozbil se mi telefon, když mi vypadl z kapsy během show. Teď se nacházím v takové zapeklité situaci. Nejdříve jsem se rozhodl, že si koupím nový. Jenže poté jsem si to rozmyslel, jelikož jsem se nechtěl dostat do finanční tísně. Tak jsem se nakonec rozhodl, že si nechám mobil opravit. To jsem ale netušil cenu, kterou si budou za to účtovat. Byl jsem až tak zoufalý, že jsem zašel na craigslist, kde jsem našel stejný mobil za velmi dobrou cenu. Pán se ale chtěl setkat v nejnebezpečnější části Oaklandu, tak jsem to radši položil. Jsem sám na sebe zvědav, jak to vyřeším. 

Mezitím jsem vycestoval s Bobbie a Merilly do Los Angeles, odkud se zítra přesuneme do San Diega.

Mějte se

K.

Okomentuj tento příspěvěk

Napiš první komentář!