Víkend v New Yorku / Vánoce v Americe

“Vánoce, Vánoce přicházejí”, tak to jsem tento rok slyšel podstatně méně než obvykle. Slavil jsem totiž poprvé bez svých blízkých. Tentokrát jsem je slavil se svojí novou rodinou, host rodinou, díky které na svoje americké Vánoce budu mít jen ty nejlepší vzpomínky.

Tento měsíc není ale jenom o Vánocích. Před Vánoci jsem měl možnost se podívat na víkend do New Yorku. Do města, které nikdy nespí. Do města, do kterého jsem toužil se vždy jeden den podívat. A nebudete tomu věřit, ten víkend byl fascinující. Porovnat na vlastní oči ty rozdíly mezi západním a východním pobřežím stálo za to a neskutečně si cením té příležitosti.

12458549_1080419105325715_1399931100_o

JAK JSEM SE MÁLEM NEPODÍVAL DO NEW YORKU

Věřím, že každého zajímá, co se událo v New Yorku, ale já bych vám rád nejdřív pověděl příběh, díky kterému jsem se tam málem vůbec nepodíval. Co v tom mělo prsty? No ano, znovu ten můj milovaný fotbal. Fotbal mi ovlivňuje život už od malička. Jako pravá fotbalová rodina jsme si po celá léta zařizovali dovolené podle začátku mé letní přípravy. Jak jsem zjistil, tak je to všude stejný.

Letenky jsme měli objednané už někdy na konci září. To jsme ale ještě netušili, co se stane. Los středoškolské fotbalové sezóny 2015/16 byl hotov. Pro nás to znamenalo, že jsme se měli utkat v našem prvním utkání s největším rivalem – Campolindo High School. Já i můj host brother jsme v základní sestavě našeho týmu, a tak jsme u toho přeci nemohli chybět. Během pár minut mně a Willovi byly přehozeny letenky z pátečního brzkého rána na páteční půlnoc. Já z toho měl smíšené pocity. Přišel jsem o pár hodin v tom skvělém městě, ale nakonec to vyznělo jako dobré a i pochopitelné řešení. Další zápletka do děje byla, že se Campo z nepochopitelných důvodů dožadovalo zrušení toho zápasu a hrát to někdy jindy. Naštěstí se nic takového nestalo a my ten zápas odehráli.

JAKÝ TO BYLO

Po extrémně fyzickém zápase s naším největším rivalem jsme já a můj host brother měli pár hodin do našeho letu. Objednali jsme si pizzu, dobalili věci, nakrmili psa a čekali na objednané auto, které nás mělo dopravit na letiště v San Franciscu. Já byl nadšený, nemohl jsem se dočkat. Letěli jsme jen sami dva, já a Will, jelikož Joe a Markia letěli už brzy ráno. Dobrá zkouška samostatnosti. Do letadla jsme se dostali jako jedni z posledních, což byla má chyba. Nechtěl jsem tam zbytečně čekat, ale to jsem nevěděl, co se mezitím děje. Let byl tak přeplněný, že pět lidí bylo požádáno, ať letí jiným letem. Jsem rád, že jsme nebyli mezi nimi. Let dopadl v pořádku a my dorazili kolem osmé do New Yorku.

  • Natěšený před letem do NY.

V New Yorku jsme ušli pár kilometrů, než jsme se dostali do našeho apartmánu. Zde jsme pobyli pár minut, a potom vyrazili do víru tohoto velkoměsta. Nebyli jsme sami. Našimi průvodci byli kamarádi mé host rodiny, kteří nás sem pozvali a kteří bydlí jen pár desítek minut od NY. Otec této rodiny dokonce pracoval několik let na Wall Street a má zmapovaný New York v malíčku, což bylo velice užitečný. Díky němu jsme se podívali do těch nejlepších míst a završili to odpoledním bruslením v Central Parku. No završili, to jsem napsal špatně. Den ještě neskončil. New York přeci nikdy nespí. My jsme si užívali noční New York a v jednu ráno se rozhodli vrátit do našeho apartmánu.

“Mohli byste nás vzít přes Times Square?”, zeptali jsme se taxikáře.

“Samozřejmě“. 

Tohle mi vykouzlilo úsměv na tváři. Když jste v New Yorku, tak jedna z věcí, kterou chcete vidět je Times Square. A když už tam jste, tak tam chcete být v noci. A tak se tato jízda taxíkem stala jednou z těch památek, které mi blesknou hlavou, když se mě teď někdo zeptá na New York.

  • Madison Square

Další den jsme se s naší společností rozloučili a přívitali další – příbuzné Joe(a). Během tohoto dne jsme se podívali do jiných míst. Mezi ně rozhodně patří memoriál 9/11 nebo Wall Street. Co mě zasáhlo více? Rozhodně místo, kde dříve stály známá “dvojčata”. Historii ponechme stranou, bavme se o současnosti.  Dnes zde stojí memoriál, který uctívá všechny lidi, kteří zemřeli v ten den. Místo je to tak emotivní pro mnoho Američanů, že jsem se vůbec nedivil, když mnoho lidí stojících vedle mě brečelo.

  • Vánoční strom na Wall Street

Tohle bylo takové malé shrnutí, co jsem během toho krásného víkendu zažil. Zpět jsme přiletěli kolem jedné ráno. Ranní brzké vstávání do školy bylo bolestivé, ale těšil jsem se tam. Těšil jsem se hlavně na první hodinu, English 4, kde se nás vždy učitelka ptá, jaký jsme měli víkend. Tentokrát jsem tuto chlubící soutěž s přehledem vyhrál…

FOTBAL

Na to, až budu hrát fotbal za Miramonte, jsem se těšil dlouhou dobu. Na začátku listopadu jsme začali trénovat, vyfasovali věci a postupně se poznávali. Trénuje se každý den, spoluhráče vídám každý den ve škole, míváme dokonce jednou za čas společné snídaně nebo večeře. Mně se ten přístup neskutečně líbí. Mrzí mě, že tady nebudu do konce sezóny nebo dokonce déle. Hrozně moc rád bych si zkusil zahrát i jiné sporty.

Nicméně, na začátku prosince nás čekal první přípravný zápas. Hrálo se proti škole, která je známá tím, že tam je mnoho Mexičanů. “Hrajou tvrdě, dej si na ně pozor”, řikali mi kamarádi. “Tak určitě”, nevěřícně jsem jim odpovídal. Přece jen to byl můj první zápas. Před zápasem jsem se ještě pozdravil s několika mými kamarády z klubu, kde jsem na podzim trénoval. Když zápas začal, tak nestačilo uběhnout ani pár minut a já už jsem vyžadoval po rozhodčím, který uměl hůř anglicky než já, aby už použil tu svojí píšťalku nebo dokonce ty karty, které má v kapse. Neskutečný, co se dělo. To byste museli vidět na vlastní oči. Během pár minut jsem byl několikrát zfaulovaný. Zfaulovaný třeba takovým způsobem, co jsem ještě v životě nezažil. Hráč mě zfauloval kopačkou přímo do hrudi. No počkejte, on to vlastně vůbec nebyl faul. Celý zápas jsem byl tak okopáván, což dovršil faul zezadu, který mi přivodil křeč do lýtka, díky které jsem měl následující dny o malinko horší. Zápas skončil pro domácí 3:1.

Po tomto strašlivém zápase jsem byl opravdu naštvaný. Bál jsem se, že to takhle bude každý zápas. Naštěstí mě spoluhráči ujistili, že toto je výjimka. Další věc byla, že mé lýtko opravdu strašně trpělo.  Bolelo mě opravdu moc, ale pořád jsem trénoval. Už jsem málem šel k fyzioterapeutovi. Pro mě šťastlivá věc byla, že pán neměl čas a doporučil mi promluvit si s Johnem, mým učitelem sportovní medicíny. Já jsem s ním ale už několikrát mluvil a on mi podle něj nemohl nijak výrazně pomoct. Když jsem ale zmínil radu fyzioterapeuta, kterýho on respektuje, tak na mě John zkusil takovou jednoduchou léčebnou metodu. Já mu za to děkuju, má situace se zlepšila a od té doby jsem ho navštívil ještě dvakrát.

Další zápas se konal hned o dva dny později. Před zápasem mě ještě navštívila Slávka a Jan, kteří mi přinesli mikulášskou nadílku. Skvělé překvapení, které ještě nekončilo. Udělali si čas a přišli se podívat ještě na můj zápas. Když jsem se to dozvěděl, tak jsem měl o motivaci postaráno. “Musíme přeci vyhrát, když se jdou podívat”, znělo mi hlavou. Tentokrát jsme dominovali, ale srazila nás laciná branka. Do druhého poločasu jsme vlítli a já vstřelil během prvních pár minut branku, kterou si budu ještě dlouho pamatovat, takovou jsem ještě nedal. Tzv. rybičkou z patnácti metrů jsem upravil skóre na 1:1. Poté jsme ještě dokázali vstřelit další gól a vyhráli zaslouženě 1:2.

Další zápasy byly už ligové. Začali jsme nejtěžším zápasem proti Campo, který byl velice fyzický. Měli jsme zvítězit, ale remizovali jsme 0:0. Přišlo nás podpořit hodně lidí ze školy, z čehož jsem byl nesmírně překvapen. V dalších třech zápasech jsme dva remizovali a třetí smolně prohráli. I když máme nejlepší tým za několik let, tak se nám nedaří. Já bych řekl, že to je tím, že ti kluci tady nemají v sobě takovou tu bojovnost, která například ani náhodou nechyběla těm Mexičanům z prvního zápasu. Snad se v budoucnu zlepšíme.

ŠKOLA

Ve škole se vše vyvíjí velice dobře. Stejně staří kamarádi jako já už se připravují na vysokou, zatímco já mám ještě rok čas. Miluji starosti mého spolužáka. On je nesmírně chytrý, to musím přiznat. Hlásí se na ty nejlepší školy. A teď dostal od dvou škol plné stipendium, což čítá několik desítek tisíc dolarů ročně. A teď mi každý den vypráví ty jeho strasti, že neví, jakou školu si má vybrat… Holka, se kterou jsem seděl párkrát u stolu, se dokonce dostala na Harvard…

Když se chcete dostat na ty nejlepší školy, tak to není jako u nás, že vám stačí mít jen dobré skóre na testování. Samozřejmě zde to hraje také velkou rolí, každopádně ne tak velikou. Klade se zde důraz na to jaký je člověk také mimo školu, jak přispívá komunitě. Mnoho lidí proto zakládá různé kluby na škole, napíše své jméno jako prezident/víceprezident/pomocník toho klubu, nabere mnoho členů, a potom si to dá do svého “životopisu”, který předkládá vysokým školám. Samozřejmě to mnoho lidí obchází. Na škole je jen málo klubů, který opravdu fungují na pravidelné bázi.

A co se týče mě, tak není asi nic nového. Během posledních týdnů jsme jen psali mnoho testů, jelikož nás v lednu čeká jen opakování na finals. Finals jsou zkoušky z každého předmětu, které trvají několik hodin a obsahují učivo za celý půlrok. Každý učitel je hodnotí jinak. Někdo je počítá jako normální test, někdo tomu dokonce dává 30% celkové známky. S finals mi bohužel končí i škola. Po škole mám ještě více než dva týdny do odletu zpět do ČR.

VÁNOCE

Slavit Vánoce v Americe byl další skvělý zážitek. Rodiče mi poslali balík, který obsahoval pár darů pro host rodinu. Největším překvapením v tom balíku byla ale krabice s cukrovím od babičky. Umění mé babičky se dostalo až za oceán. Ani ne za dva dny cukroví už bylo pryč. Tímto balíkem u nás začala ta vánoční atmosféra. Ještě tentýž týden jsme si pořídili vánoční strom, který jsme náležitě ozdobili. Jestli myslíte, že se zde zdobí taky tak vkusně, jako u nás, tak se mýlíte. Zdobí se zde tím, co jste sami vyrobili nebo tím, co vám je blízké. Náš stromek třeba dopadl tak, že na něm visí Santa v Raiders stylu (Oakland Raiders je americký fotbalový tým v Oaklandu). Každopádně náš stromek vypadá skvěle. Později jsme vyzdobili ještě barák, a tak jsme se stali prvním barákem v ulici. Yay!

Další událostí, která stojí za zmínku, je vánoční oslava Bobbie. Zazpívali jsme několik českých koled, ochutnali české cukroví a potkali další lidi, kteří maji nějaké to dočinění s naší zemí. Podmínka vstupu byla, že musíte přinést nějaké to jídlo či pití, které jsou nějak spojeny s Českem. Já bych býval něco uvařil, ale naštěstí jsme si na to vzpomněli moc pozdě. Má rada byla nad zlato. “Kupte bramboráky a přineste několik českých piv”, řekl jsem mým host rodičům, zatímco jsem se připravoval na fotbalový trénink, ze kterého jsme směřovali na tuto akci. Moje rada byla opravdu nad zlato. Po bramborákách koupených v obchodě se slehla zem a s českým pivem nikdy neuděláte chybu.

Před Vánoci také přiletěl můj další host brother, Christian, který studuje v Cincinnati. Jelikož celá moje host rodina miluje lyžování, tak jsme se vypravili znovu k jezeru Lake Tahoe. Je tu středisko nazývané Squaw Valley, kde byla v roce 1960 dokonce zimní olympiáda. Squaw Valley je známé pro svoje strmé svahy. My jsme měli skvělé načasování, jelikož jsme zde byli den před Vánoci (24.prosince, v Americe se slaví 25.) a moc lidí zde nebylo. Užili jsme si to, cestou zpět jsme si došli na vánoční večeři a myslím si, že jsem ve Squaw Valley nebyl naposled.

Přijeli jsme večer, vybalili a šli spát. Ráno jsme se všichni vzbudili nečekaně brzy. Jak už jsem zmínil, Vánoce se slaví v Americe 25.prosince, a tak jsme vybalovali dárky. O vtipný moment jsem se postaral já a můj host brother, jelikož jsme si dali stejný dar. Holt se známe opravdu dobře. Jinak se nic zvláštního nestalo. Já jen doufám, že mé dary udělaly radost. To nakupování pár dní před Vánoci byl masakr. Ještě větší masakr byl teď po Vánocích, jelikož jsem odhadl špatné velikosti a muselo se to všechno vyměnit.

  • Fotka se Santou byla povinnost


Všem přeji šťastný nový rok.

K.

Okomentuj tento příspěvěk

4 Komentáře on "Víkend v New Yorku / Vánoce v Americe"


Návštěvník
Jan Adam
5 roky 5 měsíce před

Právě teď jsem úplnou náhodou zabloudil na tvůj blog a hodně mě zaujal… Já bydlím blízko Tábora. Jednou bych chtěl navštívit USA.. Určitě si najdu čas a přečtu si další z tvých článků :)

Návštěvník
Marcela Fenclová
5 roky 5 měsíce před

Milý Karle,
přeji ti v novém roce jen to dobré. Ať jsou ti všechny nabyté a stále ještě nabývané „americké“ zkušenosti k užitku.
Jak jsem slíbila, jsem věrnou čtenářkou všech tvých příspěvků a hodně mě to baví, nic si nenechám ujít a fandím ti. Užívej si dál, přeju ti další skvělé zážitky.
Marcela Fenclová