San Diego / Stal se ze mě surfař

Čas se mi krátí, zbývá mi poslední týden. Ještě předtím, než opustím Ameriku, tak toho chci, klasicky, stihnout co nejvíc. Tentokrát jsem odcestoval s Bobbie a Merilly do San Diega, kde jsem po dlouhé době mohl vyrazit na pláž a nasát tu klasickou uvolněnou kalifornskou atmosféru.

Auto jsme naplnili, jako kdyby jsme se vraceli v březnu, a kolem čtvrté hodiny konečně vyrazili. První zastávka byla v Los Angeles, kam jsme dorazili kolem půlnoci, krátce se vyspali a další den směřovali do Anaheimu. Zde jsem strávil celý den v Disneylandu. Já jsem v Disneylandu nikdy nebyl, a tak musím přiznat, že jsem byl docela natěšený. Bohužel jsem zde byl sám, jelikož dívka, která se mnou měla jít, byla zaneprázdněná roznášením letáků, aby měla pestré resumé pro vysoké školy. Holt letáky jsou lepší než já, a tak jsem tedy šel sám. Sám na deset hodin, bez nápadu, co budu dělat celý den. A to ještě k tomu všemu byla sobota, takže se všichni lidi z Kalifornie rozhodli, že se pojedou podívat do Disneylandu. Díky tomu na každé atrakci byla fronta na dvě hodiny čekání. Jak už jste asi pochopili, ten den nebyl úplně vydařilý. Kdyby mi bylo pět, tak z toho budu mít nejspíše zážitek na celý život, ale bohužel mi je už osmnáct. A málem bych zapomněl. Skoro jsem odjel zpět domů s pocitem, že jsem potkal za půl roku v Americe potkal jenom tři extrémně tlusté lidi. Dobré skóre, nemyslíte? Přece jen si každý Čech myslí, že v Americe žijí převážně jen tlustí lidé. Bohužel už to říct nemohu. Během tohoto dne se to číslo vyšplhalo asi až na tři tísíce…

Po Disneylandu jsme vyrazili do San Diega. Při našem příjezdu jsem se ale nestačil divit. Na jednu stranu jsem pobývali v opravdu krásném domě Bobbie kamarádky, ale na druhou stranu počasí bylo strašlivé. Já jsem se sbalil velice lehce, a tak jsem vůbec nepřemýšlel nad tím, že by v jižní Kalifornii mohlo pršet nebo foukat tak silně, že by i stromy padaly. Přemýšlel jsem jen nad tím, jak se v neděli ráno vzbudím, vyběhnu na pláž a budu surfovat. Nic takového se bohužel nestalo. Neděli i pondělí jsme kvůli počasí museli strávit jinak, a tak jsem vyrazili autem a objeli všechny nejzajímavější místa v San Diegu. Večeře jsme trávili se znamými Bobbie. Při jedné z těch večeří v luxusním domově důchodců jsem dokonce potkal český pár. Jaká to náhoda.

V úterý se to konečně povedlo. Počasí se vyjasnilo, a tak jsem konečně mohl vyrazit na moji hodinu surfování. Můj učitel byl klasicky vypadající jižní Kaliforňan, jmenující se Magnus. Teda to si každý o něm musí myslet na první pohled. On je totiž z Norska, kde se během svých náctiletých let věnoval převážně snowboardu a skateboardu. Během střední školy vyrazil na rok do Ameriky, kde si to zamiloval až tak, že si vzal v Norsku několik školských půjček a podal přihlášku na malou college v San Diegu. Zde se dostal k surfování a nyní je z něj učitel.

Magnus je do surfování až tak zapálený, že když s ním mluvíte, tak jen nedočkavě čekáte, co vám řekne dál. Nejdříve mi vysvětloval historii surfování, poté se krátce zmínil o bezpečnosti, přičemž jsem ho musel zastavit a zeptat se ho: “Hele, Magnusi, zažil jsi v tý vodě někdy nějaké žraloky?”. Zajímalo mě to. On se nad tím jen pousmál. Řekl, že ano, ale bylo mu to očividně úplně jedno. Takhle uvolněného a pozitivního člověka jsem nepotkal už hodně dlouho.

Teoretickou část jsem měl za sebou, teď se jen naučit, jak to aplikovat ve vodě. Na pláži jsme pár minut cvičili, jak se správně postavit, ale jelikož umím na snowboardu, tak to pro mě takový problém nebyl. Už jsem se nemohl dočkat, až vkročím do té vody. Magnuse ta teoretická část taky moc nebavila, tak jsme teda šli. Ani to nebylo tak studený, očekával jsem to horší na začátku února. Po pár vlnách jsem věděl jediné, surfování není vůbec jednoduché! Ale to mi bylo úplně jedno, protože mě to hrozně bavilo. Nejtěžší část pro mě byla správně načasovat vstávání a najít tu stabilitu. To vše vyžaduje trénink, a tak jsem vyrazil ještě další den na další hodinu s Magnusem. Za to jsem hrozně rád, jelikož ten progres tam byl znát. Jednou jsem na tom stál dokonce až tak dlouho, že jsem se dostal až na pláž. Po surfování jsem skočil do auta, kde na mě už nedočkavě čekala Bobbie s Merilly, jelikož nás čekala dlouhá cesta zpět do Orindy.

Jsem hrozně vděčný a rád, že jsem mohl navštívit San Diego. Pro mě je to nejvíce kalifornský město, které můžete navštívit v Kalifornii. Palmy najdete na každém kroku, pláže jsou úžasné a lidi nejsou tak ve stresu. Takže rozhodně San Diego doporučuji všem cestovatelům, kteří se chtějí jednou podívat do Kalifornie. Jediná věc, která mě ale mrzí, bylo to počasí. Býval bych se stal lepším surfařem, ale počasí rozhodlo jinak…

Nyní mám před sebou pár dnů, během kterých se vydám ještě na pár výletů a pomalu už začnu balit kufry.

K.

Okomentuj tento příspěvěk

2 Komentáře on "San Diego / Stal se ze mě surfař"


Návštěvník
.
5 roky 4 měsíce před

Je až neskutečné, jak ten půl rok utekl. A nedokáží si představit jak tobě, když si plníš svůj sen. :) Jak moc se těšíš zpět do „reality“?? :) Přejí pochodovou cestu a užívej si zbytek dnů že svého sna.