Proslov, San Francisco, Columbus Day

Nepřestává mě udivovat myšlení všech lidí okolo mě. Nic není problém, vše se dá zvládnout, my jsme přece Američani!

Tento týden jsem začal dlouho očekávaným proslovem před starostou a dalšími významnými lidmi Orindy. To ale předbíhám. Nejdříve jsem zde potkal Slávku, která mi vyprávěla o jejím výletu do Česka. Moc se jí u nás líbilo. Také jsem zde po dlouhé době potkal Bobbie, která měla také proslov. Bobbie začala, vyprávěla nejdříve o Orindě za starých časů, dokonce nám také pustila krátký film. Po velkém aplausu, který ne a ne přestat, se konečně dostalo na mě. Já jsem, doufám, zanechal dobrý dojem. Začal jsem svoji řeč tím, jak se to vlastně všechno událo. Poté jsem se také zmínil o návštěvě Bobbie v Táboře a o mojí skvělé host rodině. Samozřejmě jsem nemohl zapomenout na Orinda/Tábor Sister City Foundation, díky které tady vlastně mohu být. Na konec jsem zmínil větu, kterou tady říkám všem.

I’m living the dream.

Po mé řeči se děly pěkně věci. Nejdřívě mě pozval jeden pán na projížďku lodí okolo San Francisca, což zní pěkně, ale nejspíš to máme už v plánu s mojí host rodinou. Poté mě pozvala Bobbie na rodeo, které se koná tento pátek v San Franciscu. Proč ne.

Jak už je takovou tradicí, tak tento odstavec bude o škole. Pro tento týden nechci řešit English 4, řekněme, že začínám až s US History. Zde jsme celý týden pozorovali film o jednom z mnoha amerických kmenů a jejich změně s příchodem Evropanů. No nebylo to pěkný. Také jsme si odprezentovali projekt na náš kmen – Cherokee. Celý týden se nesl v tomto duchu, bylo to zajímavý. Celkově ten dějepis je tady jinačí. Vše se bere opravdu do hloubky. Čtení a psaní zápisků se nechává na doma, o hodinách se diskutuje. Zdá se mi to, nebo je to úplný opak než u nás? V Law and society jsme začali dělat obrovský projekt na šest týdnů. Měli jsem vytvořit skupiny po třech a vybrat si jeden z dnešních problémů společnosti (kouření v restauracích atd…).V následujících šesti týdnech budeme vlastně pracovat na tom, jak zlepšit danou situaci. Zajímavý. Ve sportovní medicíně jsme začali brát lidské tělo. V tý angličtině to taková sranda není. Naštěstí nejsem jediný ve třídě, kdo s tím bojuje. Moje spolužačka je totiž Dánka. Já vám to vlastně ještě neřekl. Nejsem jediný exchange student na Miramonte. Je zde tedy totiž už zmíněná Dánka. Ale je mezi náma hodně odlišností, jelikož je tu přes agenturu a Ameriku navštívila předtím už pětkrát! Je jí 16 a už zde byla pětkrát, chápete to? Já ne. Každopádně… v žurnalismu pokračujeme v našich projektech. Jsem rád, že jsem si vzal tento předmět, jelikož to je zábava. Když mluvím o zábavě, tak musím zmínit také španělštinu. To je jedna veliká zábava. V pátek jsme se začali dokonce učit salsu! Bohužel jsem na této hodině chyběl, později prozradím proč.

Ve středu jsem měl naplánovaný oběd s Rotary Clubem, ale z mnoha důvodů se odložil až na tento týden. Pozval mě pán, se kterým jsem vesloval na charitativní akci uspořádanou Buddym. Tak jsem řekl mé klasické americké „why not“. Věci se daly do pohybu a zítra s nimi jdu na oběd. Je zajímavý, jak ten svět je malý. Zrovna tohoto pána dcera nyní studuje v Olomouci a je z toho nadšená. Dle mých očekávání představím Tábor a celkově Českou republiku. Třeba způsobím, že se do Tábora podívá víc Američanů. Jsem na to zvědavý.

12162492_1044264822274477_1455364884_o

Co se týče fotbalu, tak jsme se přemístili konečně na umělou trávu. Né, že bych miloval umělou trávu, ale znamená to, že už nebudeme tolik běhat, ale konečně se dostane na práci s míčem. Teda to jsem si myslel. Omyl. Běháme pořád stejně, ale už jsem zjistil příčinu! Oni mají čtyři zápasy za víkend, a tak musí mít samozřejmě skvělou kondici. Tréninky se také změnily časově, trénujeme od půl osmé do čtvrt na deset večer. Nezvyklé pro mě, ale musím uznat, že spánek po tréninku je opravdu úžasný…

V pátek se konala air show v San Franciscu, a tak jsme vyrazili. Jediná potíž byla, že to bylo v době školy. Naštěstí jsme to s Willem usmlouvali, a tudíž se mohlo vyrazit. Byl jsem z toho tak nadšený, že jsem to samozřejmě musel sdělit mé učitelce na španělštinu. Nebylo úplně nejchytřejší povídat učitelce, že vlastně nebudu na její hodině kvůli air show. Nevadí. Do San Francisca jsme vyrazili skoro všichni, Joe nemohl kvůli práci. Cestovali jsme samozřejmě BARTem, vystoupili zase na první zastávce a poté přemýšleli jak dál. Autobus/kola. Druhá možnost zvítězila. Byla to paráda, sluníčko svítilo a já jsem se asi poprvé necítil jako turista. Úžasný pocit. Udělali jsme si piknik, leželi a sledovali air show. Prostě nádherný odpoledne.

V sobotu jsem se do San Fran podíval znovu, jelikož Will zde měl zápas. Ta skvělá věc na tom, že nehraju, je, že se podívám do míst, kam bych se nikdy jindy nepodíval. Mám na mysli ty bary, kavárny nebo restaurace, kam vždy s Markiou a Joem zavítáme, zatímco se Will rozcvičuje. Tentokrát jsme zavítali do restaurace, která funguje už od roku 1851. V Americkém vnímání něco úžasného. Každý týden tímto způsobem někam zavítáme a mně se to opravdu líbí. Vždy si skvěle popovídáme.

Willův zápas s parádním výhledem.

Willův zápas s parádním výhledem.

V neděli mě pro změnu čekala návštěva Oaklandu. Konal se zde pouliční festival všeho možného. My jsme museli vyrazit, byla to taková povinnost. Markia a Joe zde žili před tím, než se přistěhovali do Orindy, a tak k tomu mají vztah. Festival to byl skvělý. Ani nevím, jak jinak to popsat. Bylo zde vše, na co si můžete vzpomenout. Za zmínku samozřejmě stojí zážitek z malování dýně na halloween. Už jsem si myslel, že v tomto příspěvku nebude nic k zasmání, naštěstí se mi přihodilo toto. Jelikož v Americe zažiju svůj první Halloween v životě, tak jsem do toho docela zapálený. Byl zde k mání stánek, kde jste si mohli zdarma pomalovat dýni, jak jste chtěli. Věkem jsem jednoznačně převršoval mé spolusedící (jak můžete vidět na fotce), ale mně to nevadilo. Dýni jsem pomaloval českými barvami, byl jsem na to hrdý. No a pak se to stalo! Chvíli jsem nedával pozor, jedno dítě pohlo stolem a ta dýně se mi skutálela na moje nové bílé boty! Poté jsem do ní ještě neštastně fotbalově kopl a pro srandu bylo vystaráno. Takhle se tvoří zážitky. Největším úspěchem tohoto týdne se tedy stalo jednoznačně umytí mých bot, díky Markio!

photo (1)

No a dneska jsme neměli školu, jelikož je Columbus Day. Doufám, že nemusím vysvětovat, co tento den znamená. Měl jsem na výběr: navštívit Alcatraz(sám) nebo si jít zaskákat na trampolíny s kamarádem. Na Alcatraz jsem se hrozně moc chtěl podívat, ale rozhodl jsem se pro trampolíny. Přece nestrávím den sám. No ale ty trampolíny nejsou jen tak ledajaký! Celá budova je plná trampolín. Opravdu si nedělám srandu. Za chvíli oslavím své 18. narozeniny, ale tady jsem se cítil jak pětiletý. Owen a já jsme hráli povětšinu času dodgeball, což je v překladu vybíjená, ale tady se hraje na trampolínách. I když pocitově jsem se cítil jako pětiletý, tak přesto pořád vypadám jako sedmnáctiletý, což mě odlišovalo od ostatních. Všichni moji spoluhráči a protihráči byli mladší deseti let. Klidně se mi smějte, já se směju sám sobě, když toto píšu. V každém případě to byla zábava! Když nás viděl jeden z tatínků, jak vybíjíme všechny ty malé děti, tak se odhodlal, že si proti nám zahraje. Připadal jsem si jak ve filmu Vybíjená.

No a to je víceméně vše z tohoto týdne! Jak jste si mohli všimnout, tak jsem byl docela zaneprázdněn, a proto píšu tento článek až takto pozdě. V budoucnu to asi už lepší nebude, program mám nabitý, což rozhodně není na škodu. Už se rýsují i nějaké ty výlety do jiných částí Kalifornie, ale to zas nechám na jindy.

Zdravím z krásné říjnové Kalifornie! Pořád tu máme krásných 25-30 stupňů :-)

K.

12165429_1044264682274491_1752189707_o

 

Okomentuj tento příspěvěk

2 Komentáře on "Proslov, San Francisco, Columbus Day"


Návštěvník
Bára
5 roky 7 měsíce před

Ahoj,
Koukám, že můj víkend byl velmi podobný 😀
Taky jsem byla unešená z vykrajování dýní a trampolínocentra – můj návrh…..jo, ty děti tam nebyly zrovna nejstarší 😀