Prague – Frankfurt – San Francisco

Ahoj! Po delší době se znovu hlásím, tentokrát z Frakfurtu. Ano, už jsem na své cestě do San Francisca!

Chtěl jsem napsat ještě nějaký příspěvěk před odletem, ale nebudete mi věřit, co se stalo. Zapomněl jsem na to! Událo se toho poměrně dost v poslední době, tudíž mám o čem vyprávět. Samé rozlučky, různé přípravy a já nemyslel na nic jiného než na to, jestli mám vše. Takže se omlouvám a slibuji, že tento článek bude o to zajímavější a delší.

11846218_1125599540787618_2084020563_n

Posezení s Markem a Michaelem z Orinda Klubu.

Jak už jsem zmínil, tak poslední dny jsem měl samé rozlučky. Měl jsem jich nespočet, až jsem si občas řikal, jestli to nepřeháním. Každopádně rozloučil jsem se skvěle a doufám, že se všema. Tímto bych jim chtěl poděkovat, že přišli. Moc si toho cením :-)

Pomalu se blížil odlet a já začínal být nervózní, ani nevím z čeho. Vůbec jsem si neuvědomoval, do čeho jdu a když teď tak sedím na letišti ve Frankfurtu, tak se mi zdá, že si to pořád neuvědomuji. Ale to předbíhám. Poslední týden v ČR jsem strávil parádně – hraním fotbalu a posezením s kamarády. Dokonce jsem měl ještě hrát v sobotu fotbalový zápas, ale na poslední chvíli jsem to odvolal. Přece jen jsem se chtěl vyhnout čemukoliv, co by mi mohlo znepříjemnit můj pobyt v Americe.

9.8.2015 (neděle) byl naplánován můj odlet a já, poctivý odklada, jsem začal pořádně balit až v sobotu. Skoro všichni bývalí studenti letěli v zimních bundách a toho jsem se opravdu chtěl vyvarovat. Tento týden je neskutečné vedro a já bych to celodenní cestování napříč světem asi opravdu nepřežil. Tudíž jsme si pořídili vakuové pytle a podařilo se mi sbalit tak, že jsem mohl jet na letiště v normálním oblečení. Super! Co se týče zavazadel, tak ty mohu mít dvě – jedno na odbavení(23kg) a druhé do letadla(8kg). Poté ještě mohu mít malinkou tašku přes rameno na doklady apod. Docela jsem byl zděšen, když v sobotu večer vážím kufry a najednou vidím 24 kg a 9,5 kg 😀 . Večer jsem ještě poseděl s rodinou, dostal kázání, co mám a nemám dělat a hlavně jednu skvělou radu – „Užij si to!“.

Konečně nastal den D a já se probouzím něco málo po šesté a vůbec si neuvědomuju, že to byl poslední spánek v mé posteli v tomto roce. Překvapilo mě, že jsem nebyl vůbec nervózní, spíš plný očekávání. Kolem půl osmé jsme vyjeli směr Praha a kolem deváté jsme byli na letišti.

11850752_1012568542110772_9210562517933855075_o

Vše jsme našli v pohodě. Udělali pár fotek před letištěm a už jsem viděl v pohledech rodičů, jak si uvědomují, že jejich syn bude na chvíli pryč. Každopádně…čekal mě zajímavý moment, o kterém jsem radši ani dříve nepřemýšlel  – finální vážení kufrů na letišti. No samozřejmě, že jsem měl víc, než jsem mohl. Vymyslel jsem to tak, že jsem nacpal kapsy, vyndal knížku a najednou jsem byl na vysněných 23,2 kg! Ještě jsem si nechal oblepit kufr, aby se mi moc neponičil a v poslední vrstvě jsem si tam nechal dát české vlajky, které jsem si vytiskl doma, abych v San Franciscu našel snadněji kufr. (Všimněte si, co mám za triko. To jsem ale patriot! ) Po oblepení jsem vykročil směr check-in, kde jsem nasadil úsměv a snažil se komunikovat co nejpříjemněji, jelikož jsem věděl o tom, že mám kila navíc. Vybral jsem si takovou mladou hezkou slečnu, zeptal se na pár otázek a vše bylo v pořádku. Když jsem dával kufr na zvážení, tak měl 23,6 kg, v tu dobu jsem se usmíval ještě víc 😀 … opravdu jsem nechtěl platit za kila navíc. Naštěstí slečna byla opravdu moc milá a ani se na to snad nekoukla a popřála mi šťastný let.  Jak já byl šťastný.

Poslední chvilky jsem trávil s rodiči a bráchou, na hodinách se ale pomalu blížil čas mého odletu, tudíž jsem se pomalu ale jistě loučil. Bylo to takové zvláštní, až jsem si radši nasadil brýle…

Poté se se mnou dala do řeči taková mladá milá slečna, která mluvila anglicky. Cestovala se svým přítelem a mileráda mi zodpověděla mé otázky, po pár minutách jsme se rozloučili, jelikož letěla směr Amsterdam. Cca 11:20 a já jsem byl tam, kde jsem měl být! V letadle Lufthansy. Byl to krátký a krásný let, během kterého jsem se stihl napít, najíst a kochat se oblaky a ani jsem si neuvědomil, že už jsem ve Frankfurtu. Jistě všichni víte, že letiště ve Frankfurtu je obrovské, ale že pojedu autobusem takovou dobu k terminálu, to jsem opravdu nečekal. Měli jste to vidět, všude samý letadla Lufthansy. Kdo má rád letadla, tak by se mu to určitě líbilo. Během cesty autobusem vedle mě seděla česká rodinka, která se bavila o letadlech. „Jo, tímhle letadlem jsme letěli do Singapuru a tímhle do Los Angeles a tímhle do Toronta a timhle…“, pěkně se to poslouchalo.

Praha-Frankfurt

Praha-Frankfurt

No není to nádhera?

No není to nádhera?

Po příchodu na letiště jsem zjistil nemilou zprávu – můj let je zpožděn o dvě hodiny. Spočítejte si to sami, přiletěl jsem v 13:00 a měl jsem odletět v 17:20. Ale zas to beru z tý lepší stránky. Jsem na obrovským letišti, sám, je hezký počasí a všude je wifi. Prostě jsem spokojený. Poté na mě přišel hlad a žízeň. Jelikož tento půlrok bude o nových věcech, tak je nejlepší začít co nejdříve. Zašel jsem se najíst do restaurace s asijskými pokrmy. No lepší nudle jsem v životě neměl! Mňam.

Poté jsem se rozhodl jít do zóny Z, z které odlétám. Zastavil jsem se na hodinu v kavárně, kde jsem napsal polovinu tohoto příspěvku. Jelikož už bylo dost hodin, tak jsem šel zkontrolovat, jestli se neděje něco nového a samozřejmě, že se dělo. Třicetimetrová fronta lidí, která čeká na let do San Francisca mě poněkud zaskočila. Ve frontě se každého zeptali, jestli nemá nějakou zbraň atd. Při této otázce jsem se zasmál a to jsem neměl dělat. No nic, vše dopadlo dobře a nyní čekám na svůj let. Poletím s United Airlines Boeingem 747!  (Do Frankfurtu jsem letěl Boeingem 737)

Sledování letadel a psaní blogu - skvěle strávený volný čas na letišti ;-)

Sledování letadel a psaní blogu – skvěle strávený volný čas na letišti ;-)

 

No co vám budu povídat, strašně se těším. Jedu za dobrodružstvím, který jsem si hrozně přál. Už to začíná být moc dojemný, tak já to utnu.

Další příspěvek čekejte až z Ameriky.

Mějte se!

K.

 

Okomentuj tento příspěvěk

Napiš první komentář!