Poslední týden prázdnin

Včera to byly přesně dva týdny, co tu jsem. Nudím se? Ani trochu.

Člověk by čekal, že ta aktivita bude stagnovat. Přece nejde mít tolik zážitků za dva týdny. Ale ono očividně jde.

V úterý jsem se přesunul k Bobbie, jelikož moje host rodina odletěla do Washingtonu na pohřeb. Jak už jsem zmínil minule, tak jsem si během těch tří dnů chtěl hlavně odpočinout, což se mi vcelku podařilo. Bobbie mě vyzvedla v úterý ráno, odkud jsme hned vyrazili směr Miramonte. Konal se zde tzv. Mat’s day, kam musí jít úplně každý, kdo zde studuje. Rozdávají se zde rozvrhy, které do tohoto dne nikdo nemohl vědět. Také se zde lidé zapisují na různé sporty nebo fotí na ID karty. Bylo to šílený. Tolik lidí. Tolik uječených lidí. Na druhou stranu to byl super zážitek, ale jak jsem ještě nikoho neznal a Will byl pryč, tak jsem si to tolik neužil. Když už jsem byl zde, tak jsem si zašel do kanceláře vyměnit jógu za žurnalismus. Byly tu dvě možnosti: žurnalismus a mandarínština. Mandarínština zní opravdu super, ale radši jsem vzal žurnalismus. Přece se učit angličtinu, španělštinu v angličtině a mandarínštinu v angličtině. To by bylo asi opravdu moc. Každopádně jsem spokojen s mým výběrem předmětů. Mám víceméně vše, po čem jsem toužil. Uvidíme, jak to bude vypadat v praxi.

 

Během zbytku týdne s Bobbie jsem třeba krmil koně, navštívil venkovní divadlo, kde se hrají Shakespearovy hry nebo se zúčastnil sezení Orinda/Tábor Sister City Foundation. To jsou lidi, kteří se podílejí na mém pobytu zde. Bylo to super. Byla zde také Slávka, která se pilně připravuje na svoji cestu do Česka. No uvidíte sami! Doufám, že si jich všimnete v průvodu o Táborských setkání! Poté pro mě přijeli Markia a Joe, kteří zrovna jeli z letiště. Znovu jsem si uvědomil, jak jsou skvělý. Cestou z letiště mi ještě koupili burrito, protože přece musím mít hlad.

Pátek bych rozdělil na tři části: FIFA, Walnut Creek, večeře. Ano, FIFA. Musím trénovat. Will je opravdu dobrý a já ho chci už taky jednou porazit! Dále Walnut Creek. Měl jsem dvě možnosti: San Francisco nebo Walnut Creek. 99% lidí by asi volilo první možnost, ale já se do Walnut Creek prostě chtěl podívat. Je to velké a mnou zatím neprozkoumané město. Markia nakupovala oblečení a mně řekla, ať si klidně dělám, co chci. Ani nemá cenu vypisovat, kde všude jsem byl, ale za zmínku stojí, kde jsem skončil – v čínské restauraci. A víte co? Obsluhovala mě Češka! Jak je ten svět malý. Přeskočím k večeři, která také stojí za zmínku. Jeli jsme do Oaklandu do oblíbené hospody/restaurace Joe a Markii. Jmenuje se Barclays a už jsem zde za dva týdny byl třikrát. Tentokrát se k nám připojili dobří kamarádi J. a M., kteří se zrovna vrátili z dovolené po východním pobřeží. Opravdu zajímaví lidé. Žili 16 let v Londýně, několik let v New Yorku a teď jsou zde. Tolik historek o New Yorku, že mě to tolik navnadilo, abych se tam v budoucnu podíval. Uvidíme…

  • Rozcvička

 

Víkend byl znovu parádní. Ráno jsem byl na akci Rotary klubu, kterou z velké části organizoval Buddy (toho již znáte). Jmenovalo se to „Row With Champions“. Nečekal jsem, že to bude taková zábava. Dokonce se uvolnilo místo a mohl jsem si zaveslovat. Markia si dělala srandu, že už je to můj čtvrtý nový sport za dva týdny. Není to skvělý?

Z veslování jsem hned směřoval na Miramonte, kde mě čekala nultá hodina sportovní medicíny. V pátek jsem dostal email od Johna, učitele sportovní medicíny, že potřebuje pomoc na hrách amerického fotbalu. Super příležitost pro mě potkat nové lidi, tak jsem šel! Podával jsem víceméně jenom vodu, ale i tak to byl zážitek. Učitel je skvělý. Už se těším, až ho budu mít na hodinách.

Coit Tower

Coit Tower

11923328_1020505144650445_456419238_n

Bay Bridge v noci

Večer patřil San Franciscu. Znovu jsem se do toho úžasného města podíval, jelikož Will měl pozdě večer přiletět ze Cincinnati, kde pomáhal Christianovi se stěhováním. My jsme si mezitím zašli na večeři. Kam jinam než do mexické restaurace. Poté jsme si udělali výšlap ke Coit Tower, odkud je prý jeden z nejhezčích výhledů v SF. Cestou jsme potkali jednoho pána, který je zrovna na své cestě po PCT (Pacific Crest Trail). Neuvěřitelný. Člověk skončí v práci, jen aby mohl zkusit tuto šestnáctitýdenní trasu…

Fotbalový zápas Willa. Já bohužel nemůžu hrát, jelikož jsem starší.

Fotbalový zápas Willa. Já bohužel nemůžu hrát, jelikož jsem starší.

Dnes začala škola. Je to šílený, že prázdniny byly tak krátký. Ale mám to, co jsem chtěl. Studuji v Americe! S mým rozvrhem jsem spokojen. Nejvtipnější mi přišlo, když jsem přišel na španělštinu a učitelka na mě začala mluvit španělsky. Všichni předemnou ji normálně odpověděli, protože se španělštinu pravděpodobně už učili. Ale já ne. Já neumím ani slovo! Musím na tom zapracovat 😀

Napíšu něco o mém prvním týdnu ve škole o víkendu. Užijte si poslední týden prázdnin!

K.

Okomentuj tento příspěvěk

Napiš první komentář!