Orinda v Táboře!

Tak přišel den D a já byl docela nervózní. Měl jsem se potkat s lidmi, kteří vlastně můžou i za to, že si teď píšu na svůj blog. Takže kdo jsou? Z Ameriky přiletěla delegace ve složení Bobbie, Merilly, Holly a Buddy.Nejdříve byli v Berlíně na dva dny, odtud se vlakem přesunuli do Prahy.

V Praze pobyli také dva dny, stihli si projít Prahu a večer je čekala večeře s členy Orinda Klubu a přátel Bobbie. Musím trošku odbočit, jelikož jde o zajímavej příběh. Mezi ty přátele patřil i „Petr z Prahy“ (je i na fotce vlevo), kterýho Bobbie potkala na letišti v San Franciscu, když zrovna čekala na jinýho Petra. Petra Němce, úplně prvního studenta, který odletěl studovat na půlrok do Orindy. „Petr z Prahy“ viděl nápis „Welcome Petr“ a šel za ním, aby se zeptal na cestu na Berkeley(slavná univerzita), kde zrovna měl studovat přes Fullbright, jaká to náhoda. Bobbie mu řekla, že ho odveze na Berkeley, když s nima počká na Petra z Tábora. „Petr z Tábora „měl nějaké problémy s kufrem, myslím, ale vše nakonec dopadlo dobře. True story. Teď zpět k tomu, co jsem chtěl napsat. Jak Orinďané navštívili Tábor :)

Je úterý 13:00 a já, Marek, Michael a Michal(docela vybočuju s tím, že začínám na K) jdeme do penzionu, kde jsou ubytováni. Na první moment si nejspíš mysleli, že jim jdu odnést kufry, ale napodruhý nakonec pochopili. že to jsem já. Ten, kdo bude u nich další půlrok. Bylo to zajímavý, dost zajímavý. Popravdě ani nevím, co jsem čekal, ale překvapili mě.

Tak já Vám je představím… Bobbie, neskutečná žena. Nikdo úplně neví, kolik jí je let, ale všichni se shodují, že dokáže nemožné. To jí můžu děkovat, že mám možnost takhle vycestovat. Bobbie má dvě dcery, Merilly a Holly. Holly přijela se svým manželem Buddym. Merilly je správná ženská. Úplně nevím, co dělá, ale dozvěděl jsem se, že uběhla v minulosti 6 maratónů! Wow! Holly je dobře střelená ženská, hodně mi připomíná Bobbie. Vůbec mi k ní nejde, že je teda advokátka, ale budiž. Buddy je taky super. Pracuje v Applu, je to bývalý pilot a byl snad úplně všude. Jo a zapomněl jsem… WOW! To řikali snad pořád.

Hned po představení jsme šli ke starostovi, teda všichni kromě mě a Marka. My museli čekat ve vedlejší místnosti asi hodinu, ale na úplnej konec nás tam pustili. Pan starosta ukazoval Američanům fotky ze svých cest po světě nebo jim dával ochutnat piva. Když jsme se konečně dostali dovnitř s Markem, tak jsem se také seznámil s místostarostkou, která uměla velmi dobře anglicky a celkově to byla milá pani. Dostalo se mi taky uznání od Bobbie, že jsem přerušil tradici kluk-holka-kluk-holka. Vzápětí na to odpověděla paní místostarostka tím, že to vyhrávají samí kluci, to neměla dělat. Bobbie začala vzpomínat a hned ji z hlavy řekla jména všech holek, které to kdy vyhrály. S panem starostou jsme se rozloučili a pokračovali z jeho kanceláře hned vedle do Gotického sálu v Husitském muzeu a hned poté do táborských katakomb. Když průvodkyně povídala o táborské historii, tak jsme v jednom kuse mohli slyšet slavné:“ Wow, really????, wow!!!“. V jejich přítomnosti se prostě musíte pořád usmívat, už se těším do Ameriky! Každopádně odpoledne jsme ještě zajeli k panu J.Navarovi, který je významný člověk v historii Orinda Klubu( Více si přečtete zde) . Měli jste vidět Bobbie, jak byla šťastná, že vidí starého přítele. Byl to opravdu pěkný den a já byl docela unavený.

IMG_1516

Další den jsem začal snídaní s Bobbie, Merilly, Buddym a Holly. Holly mě docela zaskočila, když řekla: “ Karle, nečetla jsem tvojí esej. Řekni mi něco o sobě“. Tak jsem povídal…  Dopoledne jsme se zašli vzdělávat o historii Tábora a potom jsme zašli do muzea čokolády. Měli tam čokoládový znak Orindy, tak všichni byli moc nadšení. Merilly byla ještě o trošku víc nadšená z čokoládovýho Jágra a hned zaúkolovala Michala, ať ji vyfotí, že musí mít fotku s Jágrem. To ještě nevěděla, co přijde večer… Po muzeu čokolády jsme jeli k nám domů, abych je představil mojí rodince. Bylo to opravdu příjemný. Ukázali jsme jim zahradu, našeho psa a poté jsme šli k nám domů na štrůdl. Ještě, než jsme si všichni pořádně sedli, tak táta daroval všem přítomným šály v českých barvách. Šály se jim moc líbily. Holly zavtipkovala, že to nejsou české barvy, ale americké! Poté se zas chlubila svýma Apple Watch, ale kdo by se taky nechlubil. Každopádně mi Holly a Buddy slíbili, že mě vezmou s Bobbie určitě na Standford na football, že mají pernamentky. Ten stadion má kapacitu 50 000! Dále, že si určitě zkusím vodní lyžování a že mě snad Buddy vezme proletět. Už se těším!

Návštěva Bobbie, Holly a Buddyho u mě doma

Návštěva Bobbie, Holly a Buddyho u mě doma

Celé ty dva dny jsme zakončili krásnou večeří na Střelnici. Bylo to opravdu pěkné setkání, všichni se bavili. Přišel dokonce i ten první student Petr Němec a na Bobbie bylo vidět, že je opravdu dojatá. Jakoby si uvědomila, že ta celá její práce nepřišla vniveč. Kluci měli krásnej nápad, že jim darujeme dresy hokejové reprezentace. Jen koukejte, jak jim to sluší!

11206538_10206690873009699_1604420355931026829_o

 

Další den jsem ještě jel s Markem a Michaelem do Jindřichova Hradce na skvělý oběd(děkuju). Dále jim Markova mamka zajistila projížďku trabantem a už jsme mohli slyšet to slavné „WOW“. Byli z toho opravdu nadšený. Poté jsem musel jít.. přišlo na řadu objímání, ale ne tak silné jako s ostatníma, jelikož to bylo objímání „uvidíme se v létě“ :) Ještě jsem jim stihl poděkovat za vše, co dělají a jel jsem vlakem směr Tábor.

Jediné „negativum“ této návštěvy bylo to, že pořád nevím host-family, ale co se dá dělat. Taky proto jsme se s Bobbie vyfotili asi milionkrát, jelikož má v plánu dát mé fotky do jejich novin s titulkem „Chcete ho?“ nebo tak nějak podobně. Ale nejvíc mě stejně fascinovala ta jejich pozitivní energie. Úplně z nich vyzařovala. Všiml jsem si, že v jejich přítomnosti se na každý fotce směju. A to ani nemluvím o tom, co se děje, když se vyfotí nějaká fotka. Všichni Američani si tleskaji, že se fotka povedla a radují se ze života. Už chápu, proč někteří lidé jezdí do zahraničí pro nové myšlenky/nápady…

Děkuju všem, kteří to dočetli až sem.

K.

Setkání Orinda Klubu

Setkání Orinda Klubu

 

Okomentuj tento příspěvěk

Napiš první komentář!