NHL

Tento týden jen tak nezapomenu. Zažil jsem něco, na co jsem se díval jen v televizi. Byl jsem totiž ve čtvrtek na zápase NHL, kde jsem mohl spatřit nejlepšího českého hokejového hráče všech dob, Jaromíra Jágra.

Než se k tomu dostanu, tak musím zmínit středu. Ve středu se totiž konal můj poslední fotbalový trénink s klukama. Docela mě to mrzelo, jelikož jsem si na ně opravdu zvykl, a hlavně s nimi byla vždy obrovská sranda. Měl jsem možnost se zde potkat s kluky z Ruska, Mexika nebo dokonce i z Jihoafrické republiky. Klukům jsem každopádně popřál hodně štěstí v Evropě, kam jedou příští léto na turnaj, a doufal, že se potkáme během středoškolské sezóny fotbalu.

12236523_1057817560919203_1892483107_o

 

Čtvrtek byl zajímavý. Jel jsem se totiž podívat na už zmiňovaný zápas NHL. Byl to zápas mezi San Jóse a Floridou (Sharks vs. Panthers). Tohle nikomu nic neřekne, proto bych to spíš pojmenoval jako zápas Tomáš Hertl vs. Jaromír Jágr. Vidět Jágra v jeho 43 letech hrát NHL v Kalifornii znělo lákavě, a tak jsem pozvání musel přijmout. Pozvala mě totiž jedna z dívka z toho Českého klubu na UC Berkeley, který jsem navštívil před dvěma týdny. Ve čtvrtek jsem se tedy po škole vydal na BART, odkud jsem směřoval na stanici, kde jsme měli domluvený sraz. Po půl hodině čekání přijel Ivan s Tomášem, Češi, kteří nás měli dopravit do San Jóse. Bylo to zajímavé. Vždy se tady od těch Čechů dozvím zajímavé historky, jak se sem dostali.

Na stadión jsme se dostali s velkým předstihem, což bylo jedině dobře, mohl jsem si vychutnat to ticho při rozcvičce obou týmů. Když jsem zahlédl Jágra, jak se rozcvičuje, tak jsem si oddechl. Den před tímto zápasem totiž nastoupil do prvního zápasu po zranění, tak jsem byl rád, že tento zápas nevypustil. Začal zápas a na vteřinu přesně přišlo dalších třicet Čechů. Nikdy bych nevěřil, že potkám v Kalifornii tolik Čechů. Od jednoho jsem dostal dres Tomáše Hertla na fandění a já mu za to dal českou vlajku, kterou jsem dostal od Slávky při mém příletu. Zápas to byl pěkný, padaly góly, lidí přišlo také dost. Dalo by se říct, že nám nic nechybělo. Omyl, jsme přeci Češi, tak si musíme vždy na něco stěžovat. Máme přeci špatné místa! A tak Ivan s jeho dalekohledem vypatrál několik míst, kam můžeme jít. Doufám, že si dokážete představit, jak komické to bylo. Třicet Čechů najednou odejde ze svých dvacetidolarových míst do těch stodolarových. Někteří se dokonce dostali až k plexisklu… Sharks vyhráli 5-2, a tak byl důvod k oslavě. Teda ne pro mě. Já chvátal domů, jelikož narozdíl od ostatních jsem šel další den do školy. Domů jsem přijel kolem dvanácté večer s přispěním Ivana, který mě odvezl až domů, za což mu velice děkuji.

V sobotu jsem se vypravil se Slávkou, Janem a stejnou dívkou z Českého klubu do Walnut Creek za dalšími českými lidmi. Ani nevím, jak se ta akce nazývala, což ale vůbec nevadí. Akce to byla zajímavá, občas nezajímavá, ale nakonec z toho mám pěkný zážitek. Po skvělé prezentaci o Češích v Americe od nás totiž jedna paní chtěla pomoct. Chtěla, abychom se převlékli za Mikuláše a anděla. My jsme to s radostí přijmuli, jelikož jsme si chtěli zpestřit ten den nějakým tím zážitkem. Desítkám lidem v sále jsme zlepšili náladu, což se vždy cení.

Untitled

Já ty víkendy mám vždy plné zážitků, tento nebyl výjimkou. V neděli jsme vyrazili na jih. Moje host rodina mi totiž chce ukazovat v průběhu tohoto měsíce krásy Kalifornie, a tak jsme tento den strávili v okolí, které je nazýváno Big Sur. Nikdy bych nevěřil, že něco tak krásného uvidím. Navštívili jsme mnoho míst, ale za zmínku stojí především pláž, kterou můžete najít, jen když o ní víte. Jsem rád, že moji host parents jsou jedni z těch lidí. Pláž se jmenuje Pfeiffer Beach a po Omaha Beach v Normandii ji řadím na druhé místé mé pomyslné tabulky nejlepších pláží, které jsem kdy navštívil. Bylo zde tak málo lidí, že to bylo opravdu nádherné. Také jsem zachytili správný timing, protože asi půl hodinu po našem odchodu začalo pršet. První větší déšť, který jsem tady zažil. Já z toho tak nadšený nebyl, ale měli jste vidět lidi kolem mě. Šťastnější byste je viděli jen málokdy. Cestou zpět jsme také projížděli placenou cestou, která se nazývá 17-Mile Drive. Cesta je plná krásných výhledů, ale také plná domů milionářů či dokonce miliardářů. Připadal jsem si jak ve filmu, protože jsem zjistil, že ty luxusní obrovské domy fakt existují. Neděle byla úžasná, ale už byl zas čas na školu.

Školu nebudu rozepisovat dlouho, možná někdy příště se do toho pustím podrobněji. Rád bych se tentokrát zmínil o soccer tryouts, což jsou v překladu výběrovky do fotbalového týmu na Miramonte. Sešlo se nás přes čtyřicet nadšených kluků, kteří touží o hraní za varsity (A tým). Musím přiznat, že jsem to čekal mnohem horší. Tento přístup mě ohromně překvapil a už se těším na sezónu. Ve středu nám končí tryouts, poté se dozvíme, jestli jsme se tam dostali nebo nedostali. Fotbalem se mi drasticky změnil denodenní program. Do této doby to byla „pohodička“, jelikož jsem si víceméně mohl dělat, co jsem chtěl po škole. Nyní budu mít tréninky každý den od 20 00 do 22 00 a dvakrát týdně zápasy, který začínají v prosinci. Už jsem mohl pocítit, že to má veliký vliv na moje vstávání, tak jsem na sebe zvědavý, jak to se mnou bude vypadat v budoucnu.

Mám za sebou další skvělý týden, během kterého jsem si splnil další z mých snů – podívat se na zápas NHL. Vidět Jardu Jágra v akci byl jen skvělý bonus. Během tohoto týdne jsem také oslavil můj svátek, který se zde neslaví, a příští pátek mě čekají narozeniny. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že oslavím své osmnácté narozeniny v Kalifornii, tak bych ho měl za blázna.

K.

Okomentuj tento příspěvěk

Napiš první komentář!