Můj první týden ve škole

Konečně jsem si našel čas a další příspěvek je na světě! Tentokrát o mém prvním týdnu na Miramonte.

Čas se zde hledá opravdu těžce. A když náhodou máte čas, tak se vám do psaní moc nechce, tak se za to omlouvám všem netrpělivým čtenářům a ode dneška se pokusím psát pravidelněji.

Tak jaký byl můj první týden na Miramonte? Skvělý. Potkal jsem tolik nových lidí, že mi je až někdy trapně, když je vidím, protože si ani po týdnu nemohu vzpomenout na jejich jména. Učitelé jsou tu také super, vychází mi vstříc. Co se týče učení, tak zde pořád přetrvává takový malinký problém – angličtina. Ale cítím, že se to lepší a doufám, že třeba za pár týdnů už to bude úplně v pořádku.

Školní systém je tu odlišný než v ČR. Začíná se v 8:00, ve středu v 8 30. Každý má buď 6 nebo 7 předmětů, které trvají 50 minut. Předměty se opakují každý den ve stejném pořadí. Člověk by si myslel, že je to nuda. Ale mě to zatím velice baví a zdá se mi, že se tímto způsobem člověk opravdu něco naučí.

Každý den začínám angličtinou, která mi prozatím dává docela zabrat. Ale učitelka je nadšená, že mě tam má, tak doufám, že občas zavře jedno oko. V lepším případě obě. Poté mám US History, která mě baví. Učitel je super. Třeba teď na víkend nám dal tři úkoly, ten třetí zněl:“Užijte si víkend. Tento úkol je nejdůlěžitější“. Poté je brunch (breakfast+lunch=brunch), což je sedmiminutová přestávka na svačinu a poté mám další hodinu, zatím mojí nejoblíbenější. Law&Society. Je nutno podotknout, že je to taky nejtěžší předmět. Po prvních pěti minutách v této třídě jsem si řikal, že si to jdu okamžitě vyměnit, ale poté jsem uslyšel, co budeme probírat, a tak jsem změnil názor. Každý den se na tuto hodinu těším, protože vás tato hodina nutí přemýšlet. Dále mám Sports Medicine, kde to je také super. Součástí této hodiny je také povinné chození na zápasy amerického fotbalu, tenisu atd. Po obědě se přemisťuju do učebny žurnalismu. Náš první projekt byl o tom, že jsme měli v pětiminutové řeči představit člověka, co sedí vedle nás. Po dnešku, když jsem slyšel některé, co přednesli, tak si řikám, že jsem se s tím asi zbytečně moc dlouho dělal. „Ahoj lidi, tohle je Sam. Sam rád sbírá kameny. Mimo jiné má rád také banány. Obdivuje na nich jejich tvar a barvu“.  😀 … Po žurnalismu jdu na mojí poslední hodinu – španělštinu. Což je opravdu sranda. Na gymnáziu se učím němčinu a španělsky jsem dosud neuměl ani slovo. Ono je to taky moje chyba, že jsem se na to vůbec nepřipravil. Ale kdybych se býval připravil, tak by to nebyla taková sranda. Učitelka je z Mexika, tudíž to není žádná učitelka, která se naučila španělsky přes internet. Nic ve zlém proti všem učitelkám španělštiny, ale je to opravdu obrovský rozdíl. Jak máme španělštinu každý den, tak mám pocit, že se snad i něco naučím. Ve středu jsme všichni hráli hru, kde byly všeobecné otázky týkající se španělsky mluvících zemí. Jelikož třeba takový zeměpis není úplně silná stránka Američanů, tak jsem s přehledem vyhrál. Od té doby aspoň každý zná mé jméno – Carlos!…. Po této hodině bych měl ještě jít na hodinu Foods, ale tu jsem jsem si během týdne odhlásil z vícera důvodů.

 

První týden nebyl lehký, jelikož jsem si pořád nemohl zvyknout na mnoho věcí, ale bude to už jen lepší. Ať už to byl ale týden sebevíc náročnější, tak jsem si stejnak udělal čas, abych se podíval do San Francisca. Holt u mně nyní platí, že San Francisco > cokoliv. Během týdne jsem si také konečně zařídil americké číslo a bankovní účet. Nač chvátat… jsem tady teprve skoro měsíc.

K.

Okomentuj tento příspěvěk

Napiš první komentář!