High five Friday

Občas si tady říkám sám pro sebe po nějaké zkušenosti, že mě už nic nepřekvapí, ale potom se občas stane něco zajímavého. Třeba dnes si se mnou každý učitel dával high fiveNé, že bych byl nějak speciální. Učitelé si plácali s každým, kdo vešel do třídy, usmívali se, vtipkovali a také pouštěli své oblíbené písničky. Ale proč? To nám nikdo neřekl. Nejspíše to je kvůli tomu, že nedávno vyšla anketa, která poukazovala na to, jak žáci Miramonte jsou plní stresu, a tak se učitelé snaží dělat vše pro to, aby to tak nebylo. No já jim za to tleskám, aspoň nějaká snaha. A co třeba zavést high five Friday u nás? :)

No a co se tento týden událo? Zase hrozně moc věcí. Nejdříve jsem, jak jsem zmínil minule, šel na zápas baseballu mezi Oakland Athletics a San Francisco Giants (A’s vs. Giants). Byl to můj první baseballový zápas v životě, a tak jsem musel být správně vybaven. Joe mi půjčil triko, Will čepici a rukavici, abych kdyžtak chytil míč, a mohlo se jít na věc! …Nebyla to taková zábava, jakou jsem očekával. Zápas trval přes tři hodiny a já na konci už zíval únavou. Ve varu mě alespoň udržovala ta úžasná atmosféra, která se vytvořila na vyprodaném stadionu. Všichni lidi kolem mě si prostě se mnou museli plácnout při každé příležitosti, když se našemu týmu (Oaklandu) dařilo. Po tříhodinové hře, kterou A’s vyhráli, jsem se cítil jako velký fanoušek, a tak jsem zavítal do nejbližšího fanshopu a koupil si dobře vypadající čepici na zimu. Prostě jsem si už něco potřeboval koupit, to jsem ale ještě nevěděl, co mě čeká další den

12092755_1040782375956055_1707668258_n

V sobotu jsem měl na výběr: vymyslet si svůj vlastní plán, nebo se jet podívat na Willa, jak hraje fotbal. První možnost vyhrála. „Co bych tak mohl dělat v sobotu v Kalifornii?“, znělo mi hlavou. Po chvíli přemyšlení mi došlo, že jsem vlastně ještě nebyl v Chinatown v San Franciscu. Jak je to jednoduchý. Řeknete si, co chcete dělat, a jdete na to. Abych nebyl sám, tak se k mému plánu připojila Markia. Cestovali jsme BARTem, jelikož to je asi nejpohodlnější způsob dopravy do San Francisca. Vystoupili na první zastávce v tomto krásném městě a k Chinatown cestovali tzv. cable car. Je to dopravní prostředek, který prostě patří k San Franciscu a já si ho chtěl vyzkoušet. Projížděli jsme finančním sektorem, já si užíval cestu a řikal Markie, že toto město je prostě úžasný. Chinatown není úplně pěkné místo, ale rozhodně zajímavé! Dá se tady sehnat snad úplně vše. Připomnělo mi to naše vietnamské tržiště. Až se čas bude blížit, tak Chinatown bude asi první místo, kam zavítám pro nějaké ty dárky.

 

Poté jsme se ještě prošli městem až k další BART stanici. Odtud jsme zamířili do Dublinu, což je město vzdálené cca 40minut. Zde jsme měli sraz se zbytkem rodiny. Jelikož se sobota nesla v duchu nakupování, tak jsme všichni vyrazili nakupovat do nákupního střediska. Markia mi slíbila, že si zde určitě vyberu a že to není i drahé. Asi jsme zavítali do jiného nákupního střediska, než mi Markia slibovala. Gucci, Prada, Hugo Boss a další značky, na který si nemohu vzpomenout. Bohužel jsem většinu času musel strávit koukáním na ostatní, protože ty ceny byly opravdu šílené. Naštěstí jsem po čase zavítal do obchodu, kde byla 50% akce na všechno zboží, a tak jsem si koupil boty a kraťasy. Vtipné je, že většina obchodů tady zadává cenu bez daně, a tak u pokladny zjistíte, že to vlastně stojí o nějakých těch pár dolarů více. Zajímavý. Po nakupování jsme se jeli podívat na další zápas Willa, což nechci rozepisovat, jelikož to je pořád to stejný. Zajímavá byla večeře, kterou jsme strávili s kamarády mé host rodiny. Já celý večer strávil diskutováním o momentální situaci v Evropě. Paní se narodila v Chile, a tak zase na to měla úplně odlišný názor než většina lidí tady. Hrozně mě baví takovéto konverzace, kéž by jich bylo víc.

Víkend bohužel skončil, a tak jsem musel zavítat do školy. Tam je to pořád takové stejné. O angličtině jsme zavítali do skandinávské literatury a rovnou si z toho napsali tři testy. Paráda. V US History jsme začali pracovat ve skupinách na projektu o domorodých Američanech. Složité domlouvání tady neexistuje. Stačí pár slov a poté každý pracuje sám na svých slidech v prezentaci, kterou díky googlu, můžeme sdílet všichni spolu a upravovat zároveň. Opravdu se tady šetří papírem, což se mi líbí. Doufám, že se k tomu v Česku taky někdy odhodláme, protože to je rychlejší, efektivnější a pro studenta mnohem příjemnější. V Law and society jsme se začali zaobírat tím, jak nás NSA všechny sleduje a tak dále. Je to zajímavé, asi jako každé téma v této třídě. Tento týden máme seminář o legalizaci marihuany. Jsem zvědavý, jestli budu tentokrát vybraný do diskutujícího kruhu. Ve sportovní medicíně jsme dělali tento týden dvě věci. Nejprve jsme měli test z tejpování, který jsem zvládl neskutečně dobře, a poté jsme se učili resuscitovat. Učili jsme se to takovým klasicky Johnovým způsobem. No posuďte sami, stojí to za to (video č.1, video č.2). V žurnalismu jsme konečně začali opravdu psát. Máme teď tolik projektů, že nevím, jak to všechno zvládnu. Španělština je pořád zábavná a předmět, kde si můžu odpočinout. Jsem rád, že mi to docela jde. Konečně jsem se dostal na úroveň, ze které všichni přicházeli do této třídy. A zajímavá věc! Paní učitelce jsem se tak zalíbil, že mě chtěla jako svého asistenta sedmou hodinu. Bohužel jsem ji musel odmítnout, jelikož mám lepší věci na práci.

A teď k tý nejzajímavější věci za celý týden ve škole – Club Day. V pátek se konal tzv. Club Day, kde se lidé mohli připojit k různým klubům. To jste nečekali, viďte? A jelikož už byl říjen a zjistil jsem, že ten čas opravdu letí, tak jsem měl takovou náladu se připojit do všech klubů, co tam byly. Nakonec jsem se připojil do osmi klubů, mezi které patřil např. Hiking Club, French Club (neumím francouzsky), Soccer Club (hrajou FIFU) a tak dále.

Club Day

Club Day

A moji milí čtenáři, tento blog a celkově povědomí o této skvělé příležitosti se, doufejme, dostalo do většího povědomí lidí v Táboře i v Orindě. Nejprve byl se mnou udělán rozhovor do Českobudějovického deníku, a poté byl o mně napsán článek do Orinda News 

 Jsem za to velice vděčný. Jediná věc, která mě pobavila, byla v článku v Orinda News. Už jsem zažil několik překlepů mého jména (Balog, Balough, Balok…), ale že by někdo napsal Barlogh, to jsem ještě nezažil :)

K.

Okomentuj tento příspěvěk

Napiš první komentář!