Halloween

Halloween, Halloween, Halloween. Slýchával jsem to v poslední době ze všech stran. Svátek, který někteří Američané považují za větší svátek než Vánoce či Thanksgiving, a já měl šanci to zažít na vlastní kůži!

Můj Halloweenský příběh začal v pátek. Halloween byl tento rok v sobotu, ale my, studenti, jsme si ho chtěli užít ve škole i tak, tudíž jsme se měli všichni přestrojit už v pátek. Já, věčně věřící ostatním, jsem se zeptal svých kamarádů, jestli se za něco přestrojí. „Absolutely not“, řekla mi většina, a tak jsem šel v poklidu spát, až jsem v páteční ráno zaspal a nestíhal. „Co budu dělat?“, znělo mi hlavou. Najednou jsem uviděl své nově koupené americké vysoké ponožky a hned jsem měl nápad, oplýval jsem kreativitou. Půjdu přeci za amerického studenta! Chyba, mrzí mě to ještě teď. Měl jsem být bláznivější. Skoro celá škola byla přestrojená do skvělých kostýmů, dokonce se během oběda hlasovalo o nejlepší kostým. Ani jeden z kostýmů nebyl dostatečně dobrý, aby předčil kostýmy mých učitelů na US History a Sports Medicine. Musel jsem si s nimi udělat fotku, abyste to mohli vidět i vy.

  • John, učitel sportovní medicíny

 

V pátek se také konal velice dlouho očekávaný fotbalový zápas mezi naší školou,Miramonte High School, a naším velikým rivalem, Campolindo High School. Byla zde celá škola, i když jsme byli hosté. Já jsem byl na postranní čáře a pomáhal, což je součást Sports Medicine. Zápas začal strašlivě, Campo vyhrávalo hned po prvních patnácti vteřinách hry. Bohužel se to nezlepšilo časem a my tragicky prohráli 37:0. Stejnak mám pro naše fotbalisty respekt, byla to jejich první prohra v sezóně. Sezóna jim už bude končit a je čas na soccer. Už se nemohu dočkat!

V sobotu jsme vstávali v krutý čas, už někdy kolem šesté ráno, ale mělo to svůj smysl. Will měl fotbalový zápas a já poté s Markiou vyrazil objevovat krásy Kalifornie. Zní to pěkně, viďte? Udělali jsme si krásný den. Nejdříve jsme vyrazili na Stinson beach, což je krásná písečná pláž. A jelikož já písečný pláže zbožňuji a ještě bylo nádherné počasí, tak si dovedete asi představit, jak jsem se cítil. Poté jsme projížděli tou krásnou cestou, kterou jsme se dostali až na parkoviště u Mount Tamalpais, což je jedno z nejvyšších míst v okolí San Francisca. Když už jsme tam byli, tak jsem jen tak ze srandy řekl:“Jdeme na vrchol?“. Očividně to nevyznělo jako vtip, tak jsme šli. Vůbec toho nelituji, byl zde asi jeden z nejhezčích výhledů, jaký jsem tady zatím zažil. Prostě úžasný.

12211089_1054703401230619_953346464_o

12207373_1054703461230613_1061324923_o

A když jsem se po celým dnu dostal domů, tak už bylo kolem půl šesté večer. Rychle jsme na sebe nahodili naše kostýmy a vyrazili jsme za kamarádkou Markii, která bydlí v rovinaté části Orindy, kam chodí každý rok cca 200 dětí pro sladkosti. Já jsem chtěl ten Halloween pojmout klasicky po americku, a tak jsem se přestrojil za upíra a strašil děti a dával jim sladkosti.  Poté jsem vyrazil do ulic, abych si také zkusil říct to „Trick and treat“. Neuvěříte, jak je ten svět malý. První a zároveň poslední dům, který jsem navštívil, obýval zrovna pán, který hlídal děti svých kamarádů.

– Trick and treat!

– Say it once again with that accent and I will give you a candy.

Po této vtipné situaci se mě pán zeptal, odkud jsem. „Z České republiky“, odpověděl jsem. „A neznáš to přátelské město Orindy, nějaký ten Tábor?“, když jsem tohle uslyšel, tak jsem se musel pousmát. „Ano, znám. Já jsem totiž z Tábora“, odpověděl jsem a čekal, jakou má pán spojitost s naším městem. Dozvěděl jsem se, že jeho neteř žije v Táboře. Chápete to? Zazvoním na jeden dům, který jsem si náhodně vybral, a potkám zrovna tohoto pána, jehož neteř žije v Táboře. Šílený. A tak jsme si museli dát takový podivný slib. Musel jsem pánovi slíbit, zatímco jsme se zvláštně drželi za malíčky, že se s ní spojím, až se vrátím (To s těma malíčky jsem nevymyslel já). Po několika hodinovém dávání sladkostí dětem jsem se přesunul ke kamarádům, kde jsem strávil konec tohoto úžasného dne.

12208921_1054703351230624_1071855752_o

Halloween byl rozhodně zajímavý. Někteří Američané to opravdu berou jako největší svátek roku, a tak se podle toho tak chovají. Někteří vyzdobují své domy až tak kuriózně, že ten, kdo chce dostat sladkost, musí do mikrofonu zazpívat nějakou píseň, někteří to zase vůbec neřeší. Je to jeden ze svátků, který jsem v životě nikdy neslavil, a tak to pro mě bylo jedno z mnoha „amerických poprvé“.

Zítra mě čeká poslední trénink klubového fotbalu, jelikož příští týden začíná už středoškolský. Tři měsíce jsem neodehrál ani jeden jediný zápas, a tak se už opravdu těším, až to začne. Na druhou stranu se netěším, až opustím své kamarády, se kterýma jsem se vídal několikrát týdně. Co se dá dělat. Ve čtvrtek se také koná výlet do San Jóse, na který se také horlivě už nemohu dočkat, podrobnosti vám prozradím příště. No a příští týden také „oslavím“ polovinu svého pobytu, který utíká tak strašlivě rychle..

A jak se máte vy?

K.

Okomentuj tento příspěvěk

Napiš první komentář!