Homecoming week

Americké střední školy jsou velice odlišné od těch našich. Jedna z těch odlišností je tzv. Homecoming week.Tak co to tedy je ten Homecoming week? Já jsem ho zažil a musím říct, že je to velmi obtížné popsat. Asi bych to popsal asi jako týden, který má stmelit školu. Pořádají se různé hry, každý den je dané téma, podle kterého se máte oblékat, a hlavně tento týden máte být hrdí na svoji školu.

V pondělí byl rainbow day, a tak jsme na sebe nečekaně měli navléct co nejvíce barev. V úterý jsme měli vypadat jako zvířata. Ve středu byl twin day, tudíž jsme se měli převléct indeticky s jedním ze svých kamarádů. Ve čtvrtek jsme měli vypadat jako lidé v Kansasu. V pátek jsme se měli všichni obléct v zelené barvě. Napsané to zní dobře, realita je ale úplně jiná. Mám na mysli, že jen málokdo to dodržoval. Homecoming week byl ale celkově rozhodně zajímavý. Během týdne se konal powderpuff, o kterém jsem se zmiňoval minule. Také se konaly různé hry, kde lidé mohli vyhrát poukázky do oblíbených restaurací. A co pro tu poukázku udělat? Třeba skočit do sena a hledat čtvrťák. Byla to zábava sledovat. Jedna věc, která mě ale opravdu fascinovala tento týden, byla spolupráce mezi roztleskávačkami a hráči amerického fotbalu. Být hráčem amerického fotbalu na střední škole či na vysoké tady v Americe musí být opravdu úžasné v každém směru, to je známý fakt, ale to jak se roztleskávačky staraly celý týden o fotbalisty? Neskutečný. Nosily jim například během vyučování pytel sladkostí. Prý je to tradice. Tradice, kterou mi nebyl nikdo schopen vysvětlit, dokonce ani samotní hráči amerického fotbalu. Samozřejmě se toho za tento týden událo mnohem víc, ale to nejde popsat, to se musí zažít.

Abych si zachoval svoji aktivitu, tak jsem v sobotu vyrazil s Bobbie, Holly a Merilly do San Francisca, jelikož jsem byl pozván na ródeo. Já ródeu nefandím, ale řekl jsem si, že to je část americké kultury, o kterou bych neměl přijít. A když už teda jdu, tak bych měl zapadnout, říkal jsem si. A tak jsem si vypůjčil všemožné oblečení, abych vypadal jako opravdový kovboj. Jestli se mi to aspoň trochu povedlo, musíte posoudit vy.

12197419_1052583928109233_311021819_o

V sobotu jsem strávil celý den v San Jóse. Tento den jsem neměl v plánu, popravdě jsem si chtěl i po dlouhé době odpočinout. Když jsem se ale vracel z ródea, tak mi přišla SMS:“Nechtěl bys zítra navštívit San Jóse?“. Já to prostě nemohl odmítnout, a tak jsme brzy ráno vyjeli. Will zde měl dva baseballový zápasy a já mezitím měl svůj vlastní program. Dostal jsem totiž lístky do technického muzea. Já si mylně myslel, že to bude muzeum o Sillicon Valley. Bohužel nebylo, ale to vlastně vůbec nevadilo. Prošel jsem si sám celé muzeum, poté jsem ještě zhlédl dokument o velrybách v nejlepším kině, jaký jsem kdy navštívil, a poté šel ven. Zjistil jsem, že mám ještě dvě hodiny času, a tak jsem využil příležitosti. Po dlouhé době taková ta volnost být někde úplně sám mě hrozně bavila, a tak jsem jen tak chodil po San Jóse. Byl to pro mě skvělý relax. Poté mě vyzvedl Joe a jeli jsme na další Willův zápas. Cestou jsme se ještě zastavili v kadeřnictví, protože jsme to už nutně potřebovali. To povídání s kadeřnicema tady mě baví. Vždy jim řeknu, jak se na ně netěším, oni mě politují, a poté si popřejeme pěkný den. Po baseballu začaly přípravy na večer. Konal se totiž Homecoming Dance, což je školou organizovaná „párty“. Obvykle je to velice formální akce, na kterou je dobré přijít v páru a dobře oblečen. Tady nic z toho ale neplatí. Kluci holky už nějaký ten pátek nezvou a téma bylo jasné – přijďte ve žlutém. Jediný problém byl, že vůbec nikdo nemá doma nic žlutého. Naštěstí jsem nemusel nic řešit, Markia přinesla z nakupování asi šest žlutých třiček, mně stačilo si jen vybrat. Homecoming Dance byl zajímavý, přišlo o dost více lidí než na první tanec hned ze začátku školy, a tak ta atmosféra byla úplně o ničem jiným.

12197224_1052583868109239_1451689353_o

San Jóse

V neděli jsem vstal okolo deváté, udělal si snídani, a poté jen slyším historky od mých host parents z minulé noci. Poté zaslechnu, že mě během večera také přihlásili do cyklistického klubu. Mysleli si, že by mě to mohlo bavit. Já nadšeně souhlasil. A kdy že je první společná jízda? Ehm.. za čtyřicet minut! Tak jsem rychle ještě spravil kolo, které prostě nebylo a pořád není v dobrém stavu, a vyrazil jsem na místo srazu. Zde jsem potkal dalších několik nadšených lidí, kteří se už těšili na to, až vyrazíme do terénu. Pro mě to bylo velice obtížné, jelikož jsem neměl horské kolo. Trápil jsem se celou cestu, ale ty pozitivní věci rozhodně převládly. Skvělé počasí, úžasná panoramata a jízda se super lidma mě prostě bavila. Už se těším, až se sejdeme znovu!

12193909_1052583801442579_598492060_o

 

Poslední odstavec zasvětím škole mým klasickým shrnutím. English 4, to je předmět, o kterém se mi píše těžce. Paní učitelka si myslí, že to je náš jediný předmět na škole, a tak nás zásobuje denodenně úkoly, testy a jednou do týdne nám dá napsat esej. Yay! US History je skvělý předmět, jelikož máme skvělého učitele. Diskutujeme a zkoumáme každou situaci velice do hloubky. Law and society je klasicky parádní. Hrozně mě to baví. Nyní pracujeme na skupinovém projektu, jak už jsem jednou zmiňoval. Naše skupina si vybrala přeplněnost věznic v Kalifornii. Musíme teď každý týden vypracovat odpovědi na různé otázky. Není to vůbec jednoduchý. Jak bysme to řešili, jestli to řešení je ústavní a tak dále… Sportovní medicína je předmět, který nevím, jak popsat. Jeden týden mě to velice baví, další týden začneme brát lidské tělo a pro mě to je, jak kdybych se učil nový jazyk. V žurnalismu jsme opravdu aktivně začali psát a mě tento předmět baví v poslední době snad nejvíce. Taková vtipná historka… žádal jsem paní učitelku o pomoc s úkolem, měli jsme číst říkanky pro děti a potom z toho napsat perfektní odstavec, který by to shrnul. Já jenže neznám žádný americký říkanky, tak mi doporučila německý. Dobrých pár desítek vteřin ji trvalo, než ji došlo, že nejsem z Německa… Po žurnalismu mám španělštinu, což je prostě zábava, jelikož všichni moji spolužáci jsou mladší než já. Neučíme se jen mluvit španělsky, učíme se také o španělsky mluvících zemí a jejich kultuře. Tento týden jsme zasvětili slavnosti v Mexiku – Day of the Dead.

Já už tento blog píšu velice obecně, ale to je bohužel z nedostatku času. Dobrá věc tohoto mého sepisování mého půlroku je ale v tom, že se každý týden snažím dělat něco zajímavé, abych měl o čem psát. Příští týden bude velice zajímavý, mám už naplánovaný výlet znovu do San Jóse. Proč? To se nechte překvapit.

K.

Okomentuj tento příspěvěk

Napiš první komentář!