18 / Dospěl jsem (?)

Od posledního příspěvku se toho událo hodně. Ani nevím, čím začít. Ať už jsou to moje osmnácté narozeniny, díkuvzdání nebo “obyčejné” dny ve škole. Každý den se něco děje. Každý den je pro mě něčím speciálním.

Naposled jsem psal před třemi týdny. Poté jsem si řekl, že si dám na chvilku pauzu od přemýšení v češtině. Už mě to nebavilo. Pořád samá čeština. Lidé mě zvali na samý český akce, až jsem se rozhodl, že je začnu odmítat. Možná jsem přišel o pár zajímavých akcí, ale rozhodně toho nelituji. Česky si můžu povídat doma.

Tento příspěvek rozdělím na několik částí pro větší přehlednost. Zmíním se o mých osmnáctých narozeninách, škole a o Thanksgiving week. (Je to dlouhý článek, tak vás radši předem varuji…)

Moje narozeniny

Ne, nechci znít sebestředně. A ne, ani od vás nechci dodatečné přání k narozeninám. Jen mě napadlo se o tom zmínit. Osmnácté narozeniny jsou u nás velkou věcí. Já jsem si své osmnácté narozeniny vždy přál oslavit nějak zajímavě. A tak když tak zpětně koukám, tak si myslím, že se mi to podařilo.

Neočekával jsem nic. Možná jsem si i řikal, že o tom nikdo vědět nebude. Ale naštěstí jsem se mýlil. Celý týden jsem dostával dotazy od mé host rodiny, jak to slavím doma nebo co mívám za dort. Bylo to vtipné, jelikož já snad od svých pěti let mívám pořád ten stejný prostý pěkný dort, který mě ještě neomrzel. Myslíte, že se mi ho podařilo vysvětlit? Ani trochu. Nakonec jsem jim řekl, že miluji ovoce, a tak dort, na kterém bude ovoce, nemůže být nikdy špatný.

Přejdu k tomu důležitému. V pátek jsem se probudil a s chutí vyběhl z mého pokoje. Já teda nevyběhl, abych pravdu řekl, pásky s nápisem “Happy Birthday” polepené za dveřmi mi v tom zabránily, dokonce mě mou nešikovností i srazily na zem. Je to tradice mé host rodiny. Společně jsme se tomu zasmáli u snídaně, kde jsem dostal narozeninovou čepici, kterou je také tradicí doma nosit, a vyrazili do školy. Škola mě překvapila. Moji kamarádi o tom věděli, a tak si s nadšením připravili pár překvapení. Během hodin mi zazpívali, několikrát popřáli, prostě se ke mně chovali pěkně. Po škole se mi dostalo velikého přivítání od mé host rodiny. Pěkně jsme to oslavili. A tipněte si, co jsem dostal za dort. To mě dostalo. Celý “dort” byl z ovoce. Šílený. Šíleně dobrý. A když už jsem si myslel, že si na chvilku oddechnu, tak jsem se mýlil. Ve dveřích se z ničeho nic zjevil Buddy. Já ho viděl naposled v září, tak jsem byl rád, že přišel. Najednou se objevila Slávka, Jan, Bobbie, Merilly, Holly a další. Poté mi to došlo. Byla uspořádaná oslava na mou počest. Já jsem tomu nějakou tu chvíli nemohl uvěřit. Nikdy jsem totiž takovou oslavu neměl. Byla to oslava se vším všudy. Dostal jsem další dort, tentokrát celý zmrzlinový (Týden před narozeninama…. “Měl jsi někdy zmrzlinový dort?”… “Ne, neměl”… “No, to si děláš srandu, ne?”). Dostal jsem také mnoho darů, který jsem si ani snad nezasloužil, a během celého večere panovala skvělá atmosféra. I když to všechno bylo úžasný, tak jsem to musel opustit. Čekala mě totiž poslední akce toho dne. K narozeninám jsem dostal lístky na vysokoškolský basketbal, který je na opravdu vysoké úrovni. Já mám basketbal rád, v poslední době hrozně rád. Zrovna dva týdny zpět jsem si řikal, že by bylo úžasné navštívit nějaký basketbalový zápas, zatímco tady budu, a tak jsem byl nesmírně rád za tento dar. Zápas jsem si užil, byl to rozhodně další skvělý zážitek, který si budu vždy pamatovat.

Závěrem bych asi chtěl jenom zmínit, že slavit mé osmnácté narozeniny v Americe byl skvělý zážitek. Stal z toho den, na který nikdy nezapomenu.

Thanksgiving week

Thanksgiving je v překladu Den díkuvzdání. Klasicky bych nabídnul nějaké to porovnání, ale tady se žádné nenabízí. Je to klasický svátek, který je je oslavován jen Američany (a Kanaďany). K Thanksgiving se pojí hned několik tradicí. Během těch pár dnů by si člověk měl odpočinout od denodenních starostí a být vděčný. V dnešní podobě to vypadá tak, že každý jen čeká na tu hromadu jídla během čtvrteční večeře a také na nadcházející den, Black Friday, kdy je vše ve slevě.

Můj Den díkuvzdání začal ve čtvrtek ráno. Vstali jsme, rychle se nasnídali a spěchali do auta, abychom neuvízli v hlášené dopravní zácpě. Jeli jsme totiž za kamarády mé host rodiny, kteří bydlí u Sacramenta. Cestou už v rádiu hráli vánoční písničky. Rádio si asi vybralo své tři nejoblíbenější, a tak je s radostí hrálo pořád dokola. Jelikož jsme se nečekaně vyhli dopravní zácpě a dorazili k Sacramentu dříve, než jsme si mysleli, tak jsme toto hlavní město Kalifornie jeli navštívit. Navštívili jsme starší část města, které je jak vystřižené z nějakého westernového filmu. Poté jsme už zavítali k těm zmíněným kamarádům. Já už jsem je jednou potkal, a tak ta atmosféra byla hned jinačí. Většina Američanů je zvyklá hrát na Den díkuvzdání americký fotbal, jak jste si mohli všimnout v amerických filmech. Tradice se dodržují, a tak jsme si šli zahrát. Dva na dva, jeden quarterback pro  oba týmy. Rodiče vs. já a Britney(dcera té rodiny). Bohužel jsme prohráli. Když v posledních sekundách můj host brother napodobil Odell Beckhama Jr. Můj první zápas amerického fotbalu nedopadl vítězně, ale zábava to byla veliká. Tak a teď se chýlím k té části, kterou každý očekává – večeře. Ano, všude se podává krocan. Dokonce jsme ho měli i vytisknutého na talířích. Je to větší tradice, jak u nás kapr na Vánoce. Během večeře každý měl říct, za co je vděčný. Bylo to pěkný, moc se mi to líbilo. Když přišla řada na mě, tak jsem si nevěděl rady. Já jsem vděčný za tolik věcí a říct to v pár větách mi dělalo problém. Nakonec jsem si poradil, večer jsme si celkově užili a my směřovali domů. 

Moje záliba v psaní chronologicky bude teď trpět, ale co se dá dělat. Přesunu se o čtyři dny zpět, do neděle, kdy jsme se vypravili do Yosemitského národního parku. Národní park, který stojí za to vidět. (Řiká se, že je dokonce i nejhezčí v USA) Teda já jsem si to hrozně přál. V emailové komunikaci s mou host rodinou jsem to několikrát zmínil. Domluvili jsme se, že uděláme jednodenní výlet, a tak jsme kvůli tomu vstávali už brzy ráno. Cesta trvala přibližně tři a půl hodiny. Když jsme dorazili, tak jsem se zalekl. Mrzlo a všude byl sníh. Já jsem to ale tak nějak tušil, a tak jsem si do svého batohu sbalil asi dalších pět vrstev, které jsem hned použil. Jak jsme stoupali výše a výše, tak vrsty ubývaly. Směřovali jsme směr Nevada Falls, což je tam a zpět celkem 13-14km. Bylo to příjemný. Ani nějak těžký, ani úplně lehký. Rozhodně to za to stálo. Už nemám slov, a tak přidávám několik fotek, jelikož ty to popíší daleko lépe, než to dokážu já…

  • Sacramento

Škola a volný čas

Okay, čím bych měl začít? Asi začnu tím, že vám vysvětlím, proč ten blog není aktuálnější. Některým to asi došlo. Je to hlavně kvůli té škole a volnému času. Škola ani vlastně není úplně ten největší důvod. Spíš ten fotbal. Začal jsem totiž hrát fotbal. Tréninky máme každý den dvě hodiny, někdy dokonce i déle. Trénoval jsem i během Thanksgiving week. A když tréninky nebyly, tak jsem šel třeba do kina (The Martian, Creed) nebo šel nakupovat teplé oblečení nebo vystoupal na nejvyšší bod San Francisca. Když jsem se zmínil o tom fotbalu, tak ho aspoň trochu rozeberu. Já i můj host brother jsme se dostali do „A“ týmu, tréninky se nám změnili už na klasický evropský čas, a zítra nám začínají zápasy. Zápasy budeme mít dvakrát týdně. Fotbal je tu na daleko větší úrovni, než jsem si představoval. Finance sportů jsou tu taky celkově jinačí. Hned jsme vyfasovali batoh, dvě bundy, tepláky a dva hrací sety. Takové předčasné Vánoce pro mě. O fotbale se rozepíšu v dalším příspěvku, až budu mít několik zápasů za sebou. Teď k tomu nemám moc co říct.

  • Twin Peaks, nejvyšší bod San Francisca

Škola mě k vašemu překvapení pořád baví. Je to zábava. Každý den je zajímavý. Poznávám, že se dvě stejné věci dají učit dvěma naprosto rozdílnými způsoby se stejným či lepším výsledkem. Přijde mi to takové učení způsoby, na které už dlouho čekám u nás. Ať už je to používání google pomůcek nebo ve většině předmětů opomínání psaní poznámek. Více se diskutuje, učitele zajímá studentův názor. Učitele zajímá, proč nedonesl úkol, co ho třeba trápí mimo školu. Teď už přeháním, ale ti učitelé tady jsou prostě jinačí. Teď neporovnávám moji školu, vaši školu nebo školu, do které chodili vaši rodiče. Porovnávám Ameriku a Evropu. Zas ale na konec musím zmínit, že Miramonte a celkově Orinda jsou jiné než ostatní části USA…

Můj klasický souhrn předmětů je tady. English 4, předmět, který je pro mě nadále nejtěžší. Ty eseje každý týden mi dělají problémy. Ale snažím se. Snažím se, jak jen to jde. Teď jsme začali brát Hamleta. Ta Shakespearovská angličtina je šílená. Budeme probírát Hamleta do poloviny ledna. V prvních třech hodinách jsme začali probírat první tři věty v této hře. Proč to tak bylo, jak to autor zamýšlel, co si myslíme, co je příčinou a tak dále. Říkám vám, je to jiný. US History je předmět, který mě baví. Pan učitel je milý, komunikuje s náma, chce vědět, jestli toho nemáme na sobě příliš moc a tak dále. Také jsme psali test a já v něm zaznamenal enormní zlepšení, což mi udělalo velikou radost. Učíme se momentálně o občanské válce v USA. Velice zajímavé téma. Další předmět, který mám, je Law and society. Zde jsme odprezentovali během jednoho týdne naše skupinové projekty, na kterých jsme pracovali měsíc a půl. Dokonce jsme se s klukama museli scházet během víkendů. Zabralo to hodně času. My jsme si vybrali téma – Přeplněnost věznic v Kalifornii. Téma aktuální, téma zajímavé. My k tomu museli najít řešení, které by bylo konstituční, a které by lidé podpořili. To řešení jsme museli do nejmenších detailů rozepsat. My jsme měli řešení velice kontroverzní, ale vedli jsme si dobře. Řekl bych, že jsme měli jeden z těch nejlepších projektů naší třídy. Největší oříšek byl v tom, že naši prezentaci sledovali významní lidé – zástupce ředitele, poradce a učitelé – který pokládali velice těžké otázky. Některé jejich otázky zničili některým skupinám jejich sedmitýdenní projekt. Holt se měli lépe připravit. Některým se tento „stres“ nelíbil, ale já tu atmosféru miloval. Je to rozhodně nejlepší předmět, jaký jsem kdy měl. Další předmět následuje Sports Medicine. To je předmět, který je zábavný. Největší podíl má na tom asi učitel. John to bere vážně, ale když si odučí to, co chce, tak si třeba jdeme na 15 minut zahrát basketbal do tělocvičny. Po obědě jdu na žurnalismus. Ten mě velice baví. S paní učitelkou mám velice přátelský vztah. Po žurnalismu mě čeká poslední hodina – španělština. S paní učitelkou mám také velice přátelský vztah. Dokonce mě pozvala do San Francisca, kam zve jen žáky z té nejpokročilejší španělštiny. Žáci zde totiž mají možnost pracovat v mexické restauraci, kde o angličtinu nezavadíte. Poté je paní učitelka provede tou čtvrtí, jelikož je prý nádherná. Paní učitelka bohužel onemocněla, a tak se to neuskutečnilo…

A tak to je pro dnešek asi vše. Snažil jsem se to shrnout nejlíp, jak to šlo. Na víc už nemám síly. Další článek bude po mé návštěvě New Yorku.

Mějte se!

K.

Okomentuj tento příspěvěk

Napiš první komentář!