Neuvěřitelné, jak ten čas letí. Před chvíli jsem psal své první příspěvky, které nepostrádaly jasně viditelné nadšení z nového dobrodružství. Nyní přišel čas, abych sepsal ten úplně poslední.
V sobotu jsem přiletěl zpátky do Evropy. Zde na mě čekalo veliké přivítání na letišti, a poté večer dokonce „welcome party“, o které jsem neměl do posledních chvil tušení. Tam na mě čekalo mých několik nejbližších přátel. A znáte to, každý se mě ptal, jak jsem se měl a jaký to teda bylo. Těžký otázky. V hlavě se mi pokaždé vybaví desítky zážitků a já vždy přemýšlím, jaký mám tentokrát zvolit. Ze začátku se mi vždy vybaví ten konec, to moje cestování do New Yorku, Las Vegas, San Diega a Washingtonu. Poté mě myšlenky zavedou do Miramonte, kde jsem prožil skvělý semestr, na který nikdy nezapomenu. Nebyla to vždy jenom sranda, což mě dovádí až na úplný začátek. To jsem ještě nikoho neznal a angličtina mi dělala potíže. To vše je teď historií.
Nyní z pohodlí mého českého domova sepisuji tento článek a v duchu děkuji všem, kteří se podíleli na mém půlroce v Americe. A ano, jste to i vy. Začalo to před rokem, v tu dobu mě četlo opravdu jen pár lidí. Časem se to rozrostlo až na stovky lidí. Já vám za to mockrát děkuji. Doufám, že jsem nezklamal a hlavně doufám, že můj blog splnil účel – motivovat a inspirovat ostatní k cestování nebo studiu v zahraničí.
A chci to samozřejmě zakončit pěkně a symbolicky. Poté, co jsem vyhrál tuto soutěž, mi Marek, student přede mnou, daroval americkou vlajku. Doufal, že založí tradici. Já ho nezklamal a tradici dodržuji. Moje etapa skončila, ale sen dalšího se zrovna přetváří do reality. Já mu to hrozně přeji a doufám, že bude mít skvělý půlrok, na který nikdy nezapomene 
Děkuji vám všem, že jste mě četli a třeba jednou znovu naviděnou
K.
